Podle Ovidiových Proměn se Apollon zamiloval do krásného syna spartského krále Hyacinta. Chlapec byl omylem usmrcen vrženým diskem a Apollon, vázaný vyšším zákonem, jej už nemohl probudit k životu. Na jeho hrobě však z božské vůle vyrostla nádherná, vonná květina
Rostlina pochází z východního Středomoří a Afriky, u nás se pěstuje od sklonku 16. století. Podmínky k růstu tu má obtížnější, proto nezplaňuje. V původní domovině se vyskytuje asi ve 30 druzích, dnes existuje až 2000 hybridů, jež se liší barvou, tvarem květenství. Římské hyacinty a ty ze skupiny Multiflora z jedné cibule vyhánějí více kvetoucích stvolů.
Velice krásný, ale trochu jedovatý
Z kulovité, podzemní cibule na jaře vyraší tuhé, lesklé a masité listy. Jsou dva až čtyři centimetry široké, na vrcholu zašpičatělé, z cibule jich vyroste až osm. Během března až května se uprostřed listů začíná objevovat květenství, jež nese 10 až 30 květů uspořádaných do hroznů. Barevná škála se pohybuje od bílé, žluté, modré až po odstíny červené, výrazně a omamně voní. Ve všech částech rostliny jsou přítomny mírně jedovaté alkaloidy, např. lycorine. Při náhodné konzumaci se u lidí i zvířat mohou objevit trávicí obtíže. Alergik by se měl vyvarovat i přímého kontaktu s cibulkami, mohly by vyvolat podráždění citlivé kůže.
Jak na ně, aby rostly a kvetly
Cibule sázíme na podzim v době, kdy už je chladné počasí do hloubky asi 10 až 15 cm, podle velikosti cibule. Prospívají v lehké, výživné, neutrální nebo spíše mírně zásadité půdě. Ta by měla být mírně vlhká. Milují slunné nebo málo přistíněné stanoviště. Po odkvětu a zaschnutí listů vyžadují cibule období vegetačního klidu. Je možné je vyrýpnout a uložit do rašeliny až do podzimu, kdy je opět vysadíme. Druhá varianta doporučuje je ponechat v zemi i několik let. Můžete vyzkoušet, která bude vašim rostlinám lépe vyhovovat. Pro první způsob hovoří možnost vča s oddělit případné dceřiné cibulky a samostatně je zasadit. Do kvetoucí zralosti dospějí asi po třech letech. Pokud chceme hyacint množit pomocí dceřiných cibulek, je vhodné ho stimulovat a jejich tvorbu podnítit např. křížovým řezem na spodní části nebo naopak naříznutím vegetačního vrcholu cibule.
Je to možné, lze ho snadno a úspěšně rychlit. Začneme už na podzim, kdy cibuli zasadíme do vhodné zeminy. Po dobu zakořeňování, asi 6 až 10 týdnů ji uložíme do chladného a temného prostoru s teplotou okolo 5°C. Tato teplota je pro budoucí květ nezbytná. Substrát udržujeme mírně vlhký. Po vyrašení listů do výšky asi 4 cm zvýšíme teplotu o dalších 5°C. Původně tmavé místo nahradíme světlejším, ne však přímé slunce. Teplota postupně dosáhne běžné pokojové, hyacinty se krásně vybarví. Po odkvětu a odumření listů musí nastat opět vegetační klid. Buď je uchováme v rašelině, nebo vysadíme na záhon. V každém případě rychlení neopakujeme, cibulka by se vysílila – málo nebo by vůbec nekvetla. Na venkovním záhoně nás potěší hned následující jaro.
S vodou opatrně
Hyacint východní (Hyacinthus orientalis) z čeledi liliovitých nás okouzluje krásnými, dlouze kvetoucími zvonečky. Někdy nás ale mohou zaskočit nepříjemné jevy. Pokud květině nedopřejeme dostatek světla, či stojí-li v průvanu, dochází k žloutnutí listů. Způsobit ho může i nadbytečná zálivka. S vodou musíme zacházet opatrně, nelijeme ji na poupata, mohla by zůstat zavřená a postupně odumřít. Pokud cibule jsou dostatečně velké a nekvetou, je to způsobeno možná i tím, že se brzy odstranily zelené listy. Právě z nich rostlina čerpá živiny, zásadné musí sama zatáhnout.
Na zahradě se jim líbí
Hyacinty jsou mrazuvzdorné a vykvétají brzy z jara. Nejlépe vyniknou na trávníku ve skupinkách. Vykvetou najednou a na zeleném koberci vytvoří nádhernou a voňavou podívanou třeba i měsíc dlouhou. Trávník nám ozdobí, ale v žádném případě je nesmíme navštívit se sekačkou (viz výše). Většinou je zde necháme i více let, ale musíme jim dopřát velice propustnou půdu. Ta se nesmí přes den přehřívat, jinak jsou cibule náchylné k vyhnití. Pokud tedy kvetou na jižním trávníku, raději je během června vyjmeme a klasicky uložíme. Na záhonech jsou více chráněny dalšími rostoucími květinami nebo mulčovací kůrou, pod kterou zem zůstává chladnější.
