Interiér a exteriér obytného domu či bytu jsou dva odlišné světy oddělené obvodovým zdivem. Komunikace přes toto rozhraní pak probíhá jen pomocí oken, nebo prosklených dveří. Existuje však mezičlánek, který navíc dovoluje prožívat podobný komfort, jakým je pobyt v soukromém obytném interiéru i v nehostinných měsících, a tím je zimní zahrada.
Původní role zimních zahrad byla veskrze botanického charakteru. V dobách velkých mořeplaveckých výprav se častou kořistí stávalo i množství exotických rostlin. Ty nebyly schopny přežít zvláště ve střednopodnebním pásmu a tak se pro ně stavěla celá řada skleníků přístupných přímo z obytných částí domů. Tyto prostory se postupně stávaly vyhledávaným místem odpočinku a příjemného posezení. Tak byly ve sklenících postupně stále častěji uplatňovány obytné funkce, až se staly tím, co dnes nazýváme zimní zahradou.
Kvalita bydlení
Díky velkým proskleným plochám má zimní zahrada přímý vliv na objektivní kvalitu bydlení. Prosklenými konstrukcemi se zvyšuje proslunění bytu i intenzita denního osvětlení. Současně se zvyšuje vnitřní proudění vzduchu, účinnost bezprůvanového větrání, a tedy i celkové klima obytného prostoru. Zimní zahrada, která by ze své povahy měla být orientována na jižní, tedy sluneční stranu, je zároveň pasivní solární prvek, který je schopen zachycovat a využívat tepelnou sluneční energii. V zimním období se tak může sáláním akumulovaného tepla částečně podílet na přímém i nepřímém vytápění domu a za horkých letních dnů pak naopak zabraňuje přehřívání interiéru. Zimní zahrada opticky zvětšuje prostor, který díky tomu vstupuje do kontaktu v vnějším okolím.
Stavebník má na výběr v zásadě čtyři běžně dostupné a také nejvhodnější stavební materiály. K dispozici jsou hliníkové, ocelové, plastové a dřevěné konstrukce. Dřevo je tradiční, příjemný, teplý materiál, vyžadující však značnou údržbu a masivnější konstrukci. Plastové konstrukce mají výborné tepelně izolační vlastnosti, jejich odolnost vůči vnějším vlivům je výjimečná, ale není se u nich možné příliš spoléhat na rozměrovou stálost a výraznější statické možnosti. Kompromisním řešením mohou být ocelové a hliníkové konstrukce. Ty jsou pevné a umožňují nejsubtilnější konstrukce i za použití velkorozměrových dílců a skleněných ploch.
Vedle materiálu konstrukce výrazně ovlivňuje plnohodnotné celoroční využívání zahrady způsob zasklení a s tím spojené vytápění. Téměř nezbytná jsou, zvláště ve středním podnebném pásmu, izolační dvojskla. I z důvodu bezpečnosti je dobré zároveň použít lepicí bezpečnostní fólie, které navíc poskytují ochranu proti ultrafialovému záření.
Vytápění
V případě celoročního využívání zimní zahrady je nutné věnovat pozornost jejímu vytápění. Vzhledem k proskleným stěnám a průhledům do zahrady je ideální zapustit vytápěcí tělesa do vytápěcích kanálů po obvodu stěn, nebo zvolit podlahové vytápění. Zůstane tak zachován výhled i volná dispozice přinášející variabilitu využití. Z hlediska uživatelského komfortu je pak zásadní ještě jedna skutečnost. Jelikož jsou zahrady orientované na sluneční stranu, nemělo by se zapomínat na eliminování skleníkového efektu a s ním spojeného osluňování a přehřívání vnitřního prostoru v horkých měsících. K tomu slouží celá řada žaluzií, rolet a markýz ovládaných ručně, manuálně či zcela automaticky. S danou problematikou souvisí i řešení stálého účinného přirozeného větrání. Dobré řešení nabízí větrací mřížky. Ty budou umístěny ve spodní části obvodového zdiva pro přívod čerstvého vzduchu a pro odvod teplého vnitřního vzduchu pak na vrcholu střechy. Komfortní řešení přirozeně nabízí řízená, ale tedy relativně drahá klimatizace.
