Maranta se těší oblibě především pro krásně zbarvené listy, které reagují na světlo. V noci se totiž k sobě svinují jako ruce sepjaté k modlitbě. Odtud také její lidový název „rostlina modlitby“. Velmi atraktivní a rozmanité listy rodu marantovité se také s oblibou používají do živých aranžmá.
Světlo:rozptýlené světlo, ne přímé slunce Zálivka: vzdušnou vlhkost zvyšovat rosením Péče:snadná
Maranty pochází z tropů Střední a Jižní Ameriky a existuje jich asi čtrnáct druhů. Své jméno tato rostlina získala po italském botanikovi Bartolomeo Marantim. Maranta je nižšího keříčkovitého vzrůstu, obvykle okolo 20 cm. Starší rostliny vytváří šlahouny, které můžeme pnout kolem opory. Existují různé druhy tohoto rodu, které se značně liší velikostí, barvou a kresbou na listech. Jejich sestavováním do skupin získáme velmi atraktivní a nenáročné aranžmá.
Maranta má oválné zelené listy se sametovým povrchem, který nese výrazné tmavě zelené až černé skvrny, jakoby namalované štětcem. Podle tvaru těchto skvrn se Marantě leuconeura říká také „králičí stopa“. Ještě atraktivnější zbarvení listu má Maranta leuconeura „Tricolor“ neboli též „Fascinator“. Tato odrůda má na listech kombinaci tmavě a světle zelené barvy s výrazně červenou žilnatinou. Listy maranty mají pozoruhodnou schopnost reagovat na světlo a tmu: na světle rostlina listy sklání dolů a ve tmě se napřimují k sobě. V létě rostlina kvete drobnými bílými kvítky.
Druh Maranta nevyžaduje žádné speciální požadavky na péči. Rostlina je vlhkomilná a teplomilná, pěstujeme ji na světlém místě, nikoliv však na přímém slunci. Chránit rostlinu před přímým sluncem je opravdu důležité, protože jen tak budou mít listy krásnou barvu. Na přímém světle listy nejprve vyblednou a pak se na nich začnou objevovat hnědé skvrny.
Ideální pěstební teplota se pohybuje okolo 20 – 22 °C, rostlina ale v pohodě zvládne i teploty nad 27°C. Maranta potřebuje dostatek vláhy i vzdušné vlhkosti. Nízká vzdušná vlhkost se projevuje hnědnutím okrajů listů. Proto rostlinu pravidelně rosíme. Pokud je vzdušná vlhkost nedostatečná, na rostlině se často zabydlují i svilušky, kterých se zbavíme buď chemicky, ale také pravidelným rosením, kdy můžeme přidat do vody i trochu mýdla.
V zimě snížíme pěstební teplotu na 15°C, omezíme zálivku a dopřejeme rostlině částečný vegetační klid. Teplota by v zimních měsících neměla v žádném případě klesnout pod 10°C, v tom případě listy maranty usychají a hnědnou. Normální je, že v tomto období marantě odumře část listů, které pravidelně odstraňujeme, aby se rostlina zbytečně nevysilovala.
Maranta roste velmi rychle, proto mladé exempláře často přesazujeme, nejlépe do lehčí humózní zeminy. Na jaře také zbavíme rostlinu starých a nevzhledných listů, čímž podpoříme její další růst. Marantu přesazujeme v únoru nebo v březnu dělením kořenového balu silnějších rostlin. Kořeny dělíme tak, aby každá nová rostlinka měla jeden výhon. Marantu můžeme množit také řízky, pro tuto operaci je opět nejvhodnější jarní období. Odřízneme vrcholové výhony dlouhé 8-10 cm, se dvěma nebo třemi listy a samostatně, nebo i více řízků dohromady, je zasadíme do substrátu smíchaného z jednoho dílu humózní zeminy a jednoho dílu rašeliny. Zakořenění řízků trvá přibližně šest týdnů.
