Naše zimy mají své vrtochy a nenechávají nás o tom ani trochu na pochybách. Je jistě hezké prožívat krásu ojíněných holých větví, suchých stébel trav nebo pohled na ničím nenarušený prašan po ránu. Přiznejme si ale, že se na většině našeho území jedná maximálně o několik dnů zimních krás a naše „zimní zahrada“ by snesla trochu barev.
Naše zimy mají své vrtochy a nenechávají nás o tom ani trochu na pochybách. Je jistě hezké prožívat krásu ojíněných holých větví, suchých stébel trav nebo pohled na ničím nenarušený prašan po ránu. Přiznejme si ale, že se na většině našeho území jedná nanejvýš o několik dnů zimních krás a naše „zimní zahrada“ by snesla trochu barev. Jehličnaté řešení se sice stalo oblíbeným, ale láce zejména těch cypřišovitých přinesla do českých zahrádek píše ztuhlost než oživení. Proměnlivost a život vedle stálezelených rostlin přináší v zimním období i řada dalších druhů, činí tak obvykle barvou kůry a proto je označujeme jako barevnokoré. Kůrou je zajímavé leccos, většinou strukturou nebo nějakým zajímavým detailem. Skutečně do dálky ale sytými barvami září jen relativně nemnoho z říše dřevin. Vedle vrb stojí na čelním místě zejména svídy.
Svídy většinou sdílí společný rod Cornus spolu s dříny. Obě skupiny druhů mají své zastoupení na severní polokouli a přestože se od sebe poměrně zásadně liší, většina pokusů o jejich rozdělení ztroskotala na příliš zakořenělém stávajícím názvu. Svídy budete znát z našich výslunných strání, kde jsou právě přes zimu jejich nejmladší pruty nápadně zbarveny do vínově červena. Ve společnosti šípkových růží a trnek dokáží vytvořit velmi neprostupné houštiny. Dokáží tak přežít i v ne zrovna ideálních podmínkách. Druhy severoamerické a asijské jsou sice poněkud náročnější, nicméně na svazích dálnic jsou schopné žít vcelku úspěšně. O podmínkách, které tam vládnou si nečiňme iluze.
Tedy, odolné dřeviny, řekli bychom. Jenže věc má háček. Základem opravdu pěkných a zářivých barev prutů je jejich pravidelný řez, protože nejhezčí jsou jedno až dvouleté výhony. Pro takový intenzivní řez je nutné aby rostliny byly v kondici a měly z čeho přirůstat. Dobré přihnojení a zálivka je podmínkou. Svídy neseřezáváme nikdy zcela u země, ale podle jednotlivých oček zhruba 10 – 15 cm nad zemí. Jak často? Neřezaná svída se vyhoupne ke třem metrům a bývá obvykle širší než vyšší. Při každoročním řezu dosahuje výšky od 60 do 150cm podle taxonu a její životnost se výrazně zkracuje. Rozumně vypadající okrasný keř dá svída při razatním řezu jednou za tři roky a občasném volném tvarování. Svídy rozhodně nejsou vhodné na formální živé ploty.
Kam s nimi? Svídy plní během vegetace spíše funkci výplně. Relativně pěkně sice zakvetou bílými květy, skutečně zajímavé začínají být ale až od října, kdy některé nabídnou plody na podzimním vybarvení listů, které jde od sytě žluté až po intenzivně červené. Od opadu až do března jsou neobyčejně krásné svými pruty, kterými doprovází všechno ostatní. Krásnoplodky, brsleny, okrasné jabloně, kaliny a ostatní druhy okrasné plody na podzim až do vánoc. V předjaří pak zarámuje první květy sněženek, talovínů, čemeřic, kosatečků, bledulí a jiných. Spolu s vilíny, lískami, jasmínem nahokvětým, rannými zimolezy a dalšími časnými keři potřebují pro vyniknutí barev tmavé pozadí. Obvykle je najdeme předsazeny před tis nebo před stálezelené listnáče. V kompozici je pro ně tudíž prakticky ideální místo tam, kde budou přes vegetaci skryty a k podzimu je vybarvení a opad sousedů odhalí. Pak budou v podstatě dělat půl roku parádu. Komu by to bylo málo může sáhnout i po svídách pestrolistých.
Některé druhy svíd a jejich barva kůry:
Cornus alba ´Sibirica´ – sytě karmínově červená
Cornus alba ´Keselringii´ – tmavě vínová
Cornus alba ´Elegantissima´ – vínově červená, bíle pestrý list
Cornus alba ´Spaethii´ – vínově červená, žlutě pestrý list
Cornus alba ´Cardinal´ – zelenožlutá, špičky růžově červené
