Vánoční floristika je ve své podstatě úzce spjata s lidovými zvyky a obyčeji. Staré kulturní tradice přežívají i v dnešní době, i když se zastřeným skutečným symbolickým obsahem. Již v předchozích příspěvcích jsme se zabývali vánočními úpravami, zejména adventními věnci. Dnes se budeme věnovat použití květin a dalšího rostlinného materiálu k dekoraci slavnostní vánoční tabule.
Květiny patřily odjakživa k vánočním svátkům. V dávných dobách to byly především rozkvetlé květy „barborky“, které přinášely nejen křehkou krásu na slavnostně prostřenou tabuli, ale byly především symbolem radostné předzvěsti nového období. K tomuto účelu jsou dobře použitelné větvičky některých dřevin, zejména třešní, zlatého deště apod., které se řežou na svátek sv. Barbory (4.12.).
Také bezlistá větvička jakékoliv dřeviny (bříza, líska atd.) je nepostradatelnou součástí adventních aranžmá. Podle starých tradic tyto neolistěné pruty symbolizují vitalitu, plodnost a vkládá se do nich naděje v nový růst. Ve své podstatě se s nimi setkáváme v metle svatého Mikuláše, původně představující kouzelný prostředek přinášející požehnání. Soudobá floristika je s oblibou využívá jako efektního a levného materiálu, tvořícího základ mnohých moderních aranžmá. Další významy můžeme nalézt ve výhonech stálezelených a jehličnatých dřevin, které se uplatňovaly v domech jako čarovné prostředky a amulety chránící jejich obyvatele před zlou mocí zimy. Byly to především větvičky buxusu, tisu, cesmíny, jalovce a především jmelí.
Jmelí hrálo u starých Keltů významnou roli, bylo považováno za květinu bohů. Lidé také v jejich propletencích spatřovali germánské životní runy. Jmelí je také v současné době snad nejrozšířenější vánoční zelení. V našich zemích je kromě výše uvedených materiálů v oblibě ještě jedle, smrk, borovice, cypřišky a janovec. Součástí svátečního stolu mohou být také kvetoucí pokojové květiny, např. vánoční hvězda, vánoční kaktus, kalanchoe, bramboříky, primulky atd. Zmíněná Vánoční hvězda byla považována za zázrak vánoc, za důkaz životní síly a předzvěst štěstí (narození Ježíška). Květy patří především do vánočních aranžmá na stoly, méně již k adventu, kdy se zázrak teprve očekává. Více o Vánoční hvězdě zde.
Nedílnou součástí každé vánoční tabule jsou nejrozmatitější svícny. Svíčky symbolizují sluneční světlo, světlo života. Z náboženského hlediska představují hvězdu zvěstující narození Ježíška, naději na vykoupení a mír. Červená barva svíčky symbolizuje navíc životní sílu, žlutá a medová světlo a očekávání. Bíle svíčky pak navozují dojem svátečně upraveného stolu. Samozřejmě, že při aranžování využíváme mnoho dalších barev, které volíme vždy podle tvůrčího záměru, požadované atmosféry a okolního prostředí.
Také aranžování svícnů má svoji bohatou historii. V dřívějších dobách jsme se na svátečních stolech mohli setkat nejen s jednoduchými svícny vytvořenými z jablíček, doplněnými snítkou jehličnanu, cesmínou, ale i mnohem složitějšími konstrukcemi v podobě pyramidy z jablek, případně složitějších ramenových svícnů. Pyramidy z jablek pocházejí ze Slezska a Bavorska a tvoří je čtyři jablka a šest dřevěných tyčinek (špejle) sestavené do malé pyramidy, dekorované snítkami zeleně, oříšky, křížalami, kořením a malými svíčkami. V současné době se při aranžování stolů používá velké množství různých doplňků v podobě hvězdiček, andělíčků, skleněných ozdob a dalších, které mohou při citlivém zakomponování obohatit floristické kompozice.
Trendem pro letošní zimu je byzantský styl, který se vyznačuje bohatostí použitého dekoračního materiálu, jistou zemitostí barev a používáním lesklých materiálů, těžkých látek a rafinovanou plností použitých květinových aranžmá. V oblibě jsou především barvy v odstínech hnědé, oranžové a červené doplněné zelenou a zlatou. Úpravy stolů se nesou v duchu bohatě prostřených tabulí, ve znamení luxusu a přepychu.
