Většinu bylinek máme zažitou jako skupinu rostlin určenou na přímé slunce. Některé ze středomořské oblasti dokonce snesou i přísušek, takže se hodí i pro méně pečlivé zahrádkáře. Ale existují i výjimky, kterým se mnohem lépe daří například v podrostu vzrostlých stromů. Pokud máte na vašem pozemku vhodné podmínky, určitě vyzkoušejte pěstování mařinky vonné, kostivalu lékařského nebo třeba česneku medvědího, které sluneční paprsky určitě ke svému zdárnému růstu nepotřebují!
Ne každá zahrada zrovna oplývá stanovišti, na která po většinu dne svítí slunce. Právě zde se některým na světlo náročným bylinkám nemusí dařit. S tímto problémem se setkáváme hlavně na těch zahradách, které disponují větším množstvím vzrostlých stromů nebo na těch, které zastiňují okolní stavby.
Některé druhy primárně určené na slunce si ovšem poradí třeba i s polostínem. Dobrým příkladem je například máta peprná (Mentha piperita), lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) nebo třeba jahodník (Fragaria vesca).
Na druhou stranu se v hlubším stínu určitě nebude dařit levanduli lékařské (Lavandula angustifolia), která je určena pro přímé slunce, meduňce lékařské (Melissa officinalis), tymiánu obecnému (Thymus vulgaris) nebo třeba heřmánku pravému (Matricaria chamomilla). Tyto rostliny by zde zbytečně jen skomíraly.
Ideální do lesního podrostu
Asi byste jen těžko tušili, že se některým bylinkám, které lze používat pro výrobu různých pokrmů či domácí kosmetiky mohlo dařit v podrostu stromů. Ale je to opravdu tak.
Velkoplošné podrosty v lesním prostředí vytváří i v našich lužních lesích omamně vonící česnek medvědí (Allium ursinum), jehož listy se dají poměrně snadno zaměnit s těmi konvalinkovými. Ale pozor, česnek medvědí je rozvíjí mnohem dříve než konvalinka a navíc po rozemnutí nikdo nezůstane na pochybách, že se jedná o česnek. Pokud máte rádi například pomazánku z medvědího česneku nebo ho rádi přidáváte v sušené formě do polévek, určitě si jeho rostlinky na svou zahradu vysaďte. Buď máte možnost na jaře nakoupit jeho sadbu, nebo si na podzim pořiďte jeho hlízky, které v průběhu září či října vysaďte asi pět centimetrů hluboko do půdy.
V lesním prostředí se stejně dobře daří kostivalu lékařskému (Symphytum officinale). Kdo by neznal třeba kostivalovou mast, která se používá na bolavé klouby. Kostival se prostě hodí hlavně na výrobu přírodní domácí kosmetiky, navíc se jedná o poměrně atraktivní rostlinu, která navíc láká i opylovače.
Bylinky do stínu a polostínu (Zdroj: ) Bylinky do stínu a polostínu (Zdroj: ) Bylinky do stínu a polostínu (Zdroj: )
V lidovém léčitelství má již dlouhou dobu své místo omamně vonící nenápadná rostlinka, která vykvétá v květnu drobnými bílými kvítky. Jedná se o mařinku vonnou (Galium odoratum), která ve stínu vytváří rozlehlé zelené koberce. I pěstování mařinky se vyplatí, protože se skvěle hodí hlavně pro dobré usínání a při nervovém vypětí. Navíc je protikřečová, působí na poruchy trávení a působí silně močopudně.
Její užívání by ovšem nemělo být příliš dlouhodobé. Její vůně je velice příjemná a právě proto se sušená již v minulosti plnila do plátěných sáčků, které se zavěšovaly do šatních skříní. Mařinka tedy nejen léčí, ale navíc i hezky provoní vaši domácnost.
Na okraj lesního porostu lze také vysadit kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Jeho světle narůžovělé květy se rozvíjí v červnu a upozorní na sebe nejen zajímavým vzhledem, ale také omamnou vůní, která lákají hmyzí opylovače. Kořen kozlíku se již před mnoha generacemi používal do bylinných nálevů pro jeho uklidňující účinky. Stejně tak se používá i kozlíková alkoholová tinktura, která se užívá při nespavosti, nadýmání a pocitech strachu.
