Pěstování bylin má již dlouhou tradici, která pokračuje až do současnosti a stále získává více příznivců. Pomocí léčivek lékaři dokázali vyléčit mnohé zdravotní problémy a neduhy. Kde se dříve léčivé bylinky pěstovaly? Především v klášterních zahradách, ve kterých vznikaly užitečné lékárenské zahrádky. Pokud se i vy zajímáte o byliny a vše s nimi spojené, vytvořte si i na své zahradě krásnou a zároveň užitečnou lékárenskou výsadbu, díky které si zajistíte vlastní sklizeň léčivek.
Ve středověkých klášterních zahradách hrály léčivé byliny velice důležitou roli. Byly mnohdy jediným lékem na různé nemoci a v čerstvém i sušeném stavu se přidávaly také do pokrmů. V té době plnily především praktickou funkci, zatímco dnes na lékárenských záhonech oceňujeme také funkci estetickou. Mnohé druhy bylinek totiž patří také do skupiny okrasných rostlin.
Jak se liší klasické bylinkoviště od lékárenského záhonu
Jednotlivé typy bylinkových výsadeb jsou si v mnohém podobné, přesto najdeme některé odchylky. Lékárenská výsadba bývá většinou tvořena léčivými druhy, které se hodí především na výrobu bylinných nálevů, mastí, solí nebo třeba na léčivé obklady.
Některé druhy bylinek jsou poměrně univerzální, proto se může stát, že v lékárenském záhonku pěstujeme některé druhy označované jako koření, které je typické pro klasické bylinkoviště. V lékárenské výsadbě jsou tedy použity především ty druhy, které rádi používáme jako přírodní léky.
Vhodný sortiment rostlin
V lékárenském záhonku se skvěle uplatňuje pestrá paleta druhů ze skupiny trvalek, letniček a dokonce i některé dvouletky. Z vytrvalých druhů můžete vyzkoušet například zavinutku podvojnou (Monarda didyma), agastache (Agastache sp.), tradiční mátu peprnou (Mentha piperita), meduňku lékařskou (Melissa officinalis) nebo třeba všestrannou šalvěj lékařskou (Salvia officinalis).
Agastache se někdy pěstuje spíše jako krátkověká trvalka nebo dokonce jako letnička, často totiž nepřežije zimu. Přesto se na stanovišti ochotně přesévá.
Z dvouletých rostlin si jistě oblíbíte krásnou topolovku (Alcea rosea) nebo naši domácí diviznu velkokvětou (Verbascum densiflorum). Často se v jedné výsadbě kombinují druhy vytrvalé s jednoletými. Rozhodně neprohloupíte, pokud záhonek doplníte o měsíček lékařský (Calendula officinalis) či medonosný brutnák lékařský (Borago officinalis). Ze semen si také můžete vypěstovat heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), který použijete na výrobu léčivých čajů a stejně tak z něj vyrobíte bylinnou sůl, hojivý krém nebo balzám na rty.
Lékárenský záhonek pro milovníky bylin (Zdroj: ) Lékárenský záhonek pro milovníky bylin (Zdroj: ) Lékárenský záhonek pro milovníky bylin (Zdroj: )
Založení záhonu a výběr vhodných druhů
Ještě před tím, než se vydáte na nákup rostlin, si záhonek dobře naplánujte. Ujasněte si, na co budete rostliny převážně používat. Jiné rostliny se hodí na výrobu bylinných čajů a trošku odlišný sortiment je vhodný zase na výrobu domácí kosmetiky, ačkoliv jsou některé druhy využitelné pro různé účely.
Jakmile budete mít naplánováno osázení záhonku, pusťte se do jeho přípravy na zahradě. Před založením záhonu stanoviště pečlivě odplevelte účinným totálním herbicidem a půdu do hloubky nakypřete. Příliš těžkou půdu vylehčete přídavkem křemičitého písku, většina léčivek vyžaduje lehkou dobře propustnou půdu, ačkoliv existuje několik výjimek, které si poradí i s půdou těžkou. Chudší půdu vylepšete dobře zetleným kompostem, který dodá užitečnou organickou hmotu. Po výsadbě rostlin povrch záhonku namulčujte vhodným mulčovacím materiálem. Lékárenskému záhonku sedí například minerální mulče nebo třeba dřevěná štěpka či jemně drcená sláma.
