Kamejka – půvabná půdopokryvná trvalka se záplavou modrých kvítků
Modře kvetoucích rostlin možná není tolik, jak bychom si přáli. Je jich však dost na to, aby dokázaly na našich zahradách vytvořit pěkné modře zbarvené plochy, pokud jim dopřejeme ty správné pěstební podmínky. Kdo si oblíbil modré pomněnky, jistě nepohrdne ani půvabnými modře nebo indigově kvetoucími kamejkami.
Kamejka – půvabná půdopokryvná trvalka se záplavou modrých kvítků
Ve volné přírodě kamejky porůstají okraje lesů, náspy a křoviny vyrůstající na vápnitých půdách v polostínu.
Kamejky ze skupiny Brutnákovitých
Kamejky patří do skupiny Brutnákovitých. Jedná se o vytrvalé rostliny s velmi půvabnými modrými, modro-bílými, bílými nebo modrofialovými květy, podle druhu. Svým tvarem, velikostí i barvou tak trochu připomínají květy pomněnek. Kvetou nejčastěji v červnu a červenci. Nejvíce se kamejkám daří na vápnitých půdách v polostínu. Jejich listy jsou podobné větším listům rozmarýnu a jsou chlupaté. Plodem jsou drobné bílé tvrdky, které vytrvávají na rostlině až do pozdního léta. V zimě vzhledem k mírným zimám neopadávají.
Pěstování a mrazuvzdornost
Vesměs všechny druhy mají nízký spíše půdopokryvný růst. I když mrazuvzdornost kamejek závisí na půdních podmínkách, ve většině případů platí, že se jedná o plně mrazuvzdorné rostliny odolné až do – 27°C. Je důležité vysazovat kamejky do dobře propustných půd, aby v zimě netrpěly zamokřením, v důsledku kterého by mohly rostliny uhynout. Tučné listy kamejek jsou schopné kumulovat v sobě vodu, a tak rostliny přečkají spolehlivě i době letního sucha anebo na větrných stanovištích.
Kamejky se dobře uplatní na skalkách, ale i v nádobách nebo na vyvýšených záhonech. Jsou to výlučně poléhavé rostliny, takže jejich větvení je nutné po odkvětu usměrňovat zástřihem, jinak by mohlo dojít k vyholování od středu.
