Jaterníky jsou opravdovým klenotem našich jarních lesů a zahrad. Jarní obraz přírody by bez nich nebyl úplný. Jejich rozmnožování vydatně napomáhají mravenci, což z části vysvětluje, proč v jedné zahradě bujně zplaňují a v jiných se vůbec neobjeví, ačkoli by majitelé chtěli.
I když se jim na zahradách ne vždy zcela daří, můžeme se za nimi vypravit v období časného jara do listnatých lesů. Jsou to mezofytní nízké trvalky, které rostou takřka v celé Evropě, částečně i v Asii a v Severní Americe. U nás se s nimi nejčastěji setkáváme ve stinných bukových lesích.
Jednoduché i plné formy v několika barvách
Jejich přízemní řapíkaté typicky trojlaločné, temně zelené listy si svou barvu udržují téměř stále zelenou. V zahradách kromě jednoduché formy s 6 až 10 korunními plátky se často pěstují ještě plné odrůdy s větším počtem korunních plátků a dále jednoduché formy s růžovými či bílými květy. V zahradě najdou skvělé uplatnění ve skupinách s raně kvetoucím lýkovcem, sněženkami a sasankami hajními.
Jaterník jako náhrada trávníku
Na polostinných místech se mohou původní druhy jaterníků stát dokonce náhradou trávníku. Na vhodných místech totiž původní druhy zplaňují a samovolně se přesévají. V bukové listovce smíchané se slínovatkou se jim daří nejlépe. Rostliny nemají na teplo a vláhu zvláštní nároky.
Plnokvěté odrůdy se mohou rozmnožovat pouze dělením po odkvětu, zatímco jednoduché odrůdy se vysévají ihned po dozrání semen. Pěstujeme je na záhoncích v polostínu nebo na skalkách. Než vykvete rostlina z výsevu, bude to chtít čtyři roky vaší trpělivé péče.
Podléška není jen jedna (Zdroj: ) Podléška není jen jedna (Zdroj: ) Podléška není jen jedna (Zdroj: )
Podléšky v hledáčku sběratelů
Sběratelská vášeň u podléšek způsobila, že se ceny některých exemplářů dostávají až k astronomickým částkám. Krásu jejich plně otevřených květů si můžeme vychutnávat za slunných jarních dnů, a to od března do dubna. Velmi vzácně můžeme spatřit rostliny s květy plnými nebo i poloplnými. U nich další květní plátky vznikly přetvořením tyčinek. A právě takovéto rostliny jsou předmětem sběratelské vášně a vyhledávají je i specializovaní pěstitelé.
Kromě běžné středoevropské podléšky (Hepatica nobilis) existují ještě další variety: H. japonica, H. acutiloba, H. pyrenaica, H. americana. Tyto variety v různých kombinacích nabízejí neustále další nové možnosti. Japonské podléšky však byly dovedeny takřka k dokonalosti. Ty však u nás nelze běžně pěstovat venku na záhonech, nejsou totiž plně mrazuvzdorné, a tak je třeba zimovat tyto druhy ve sklenících. Japonští šlechtitelé jich vytvořili dva tisíce odrůd a všechny jsou mimořádně zajímavé. U nás běžně k sehnání nejsou. Jejich ceny se pohybují od desítek až po tisíce eur.
