Pajasan žláznatý – rychle rostoucí invazivní dřevina
Pajasany patří v dospělosti a ve stáří ke vzhledově poměrně atraktivním stromům. Vysazují se tam, kde je potřeba mít rychle narůstající zeleň. Jejich vysoká odolnost vůči nepříznivým podmínkám výrazně přispěla k tomu, že se z nich stal invazivní druh. Celkově je známo přibližně 15 druhů pajasanů. Bývají využívány jako parkové solitérní dřeviny nebo na stavební dřevo.
Pajasan žláznatý – rychle rostoucí invazivní dřevina
Pajasan žláznatý (Ailathus altissima) je velmi běžný strom, který může dorůstat až do výšky 30 metrů. Je to druh původem z Číny. I ve své domovině se šíří invazivně až agresivně. U nás je plně mrazuvzdorný.
Vzhledem k tomu, že se jedná o teplomilnou dřevinu, zplaňuje hlavně v nížinných oblastech. Roste hlavně v městském prostředí a podél dopravních koridorů, na ruderalizovaných plochách, v železničních koridorech na nádražích a v okolí průmyslových objektů. Jeho borka je hladká, šedá podélně pruhovaná. Mladé větévky a letorosty jsou červenohnědé, tlusté a sametově chlupaté. Jeho listy mohou mít 40–60 cm na délku. Květy jsou spíše nenápadné, světle zelené a rostou v latách.
Možná záměna pajasanu
Laikové často zaměňují pajasan buďto za jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) anebo za škumpu orobincovou (Rhus hirta). Velmi snadno zaměnitelné jsou na první pohled mladé porosty pajasanu a zplanělé porosty škumpy. Podobnost je značná jednak v lichozpeřených listech, ale i v okřídlení nažek. Listy pajasanu žláznatého poznáte i podle zápachu. Rozdrcené mezi prsty zapáchají po myšině, a to dosti nepříjemně.
Pajasan žláznatý – rychle rostoucí invazivní dřevina (Zdroj: ) Pajasan žláznatý – rychle rostoucí invazivní dřevina (Zdroj: ) Pajasan žláznatý – rychle rostoucí invazivní dřevina (Zdroj: )
Proč se pajasanům tak daří?
Především je to proto, že pajasany jsou nenáročné dřeviny, které jsou schopné odolávat i znečištěnému prostředí, a to včetně zasolení. Jsou prakticky schopny obsadit jakoukoli opuštěnou plochu. A nejen tam pak vytvářejí husté porosty vytlačující původní druhy. Za optimálních podmínek jsou pajasany schopny proniknout i do světlých lesů, zvláště na narušená místa.
I na velké vzdálenosti se šíří jak větrem, tak vodou. U semen pajasanů je prokázána klíčivost mezi 65–85 %. I když je klíčivost krátká, nemění to nic na tom, že semenáčky jsou schopné vyrůst prakticky kdekoli. Stromy jsou proslulé svou schopností vytvářet obrovské množství semen, které dosahuje u jednoho stromu až 325 tisíc semen.
Další faktor napomáhající jejich šíření je výrazné a intenzivní zmlazování z pařezů a kořenů, přičemž výmladky se mohou objevit až ve vzdálenosti 300 m od mateční rostliny. Další, i když skrytou zbraní pajasanů vůči jiným rostlinným druhům je vylučování kvasinoidního ailanthonu, který se dostane do prostředí jak výluhem z listů, tak kořenovým systémem.
Tato látka funguje jako omezovač růstu pro 34 druhů jehličnatých a 35 druhů listnatých dřevin. Mladší stromy, které tuto látku produkují ve větší míře, jsou jasnými vítězi v boji o světlo, který vyhrávají nad ostatními rostlinami. Za vše hovoří to, že pajasany žláznaté dokážou vytlačit i velmi agresivní trnovník akát.
Vysazovat nebo ne?
Vzhledem k tomu, že v teplejších oblastech již nyní výskyt pajasanu mění strukturu původních rostlinných společenstev a tato situace bude vzhledem k oteplování narůstat, je třeba zamezit jeho výsadbě v blízkosti přirozených biotopů.
V krajině působí jako větrolam, v okrasném zahradnictví jako dekorativní dřevina. Na Slovensku je pěstován jako produkční dřevina. Všechny části pajasanu jsou pro člověka mírně jedovaté. Kořenový systém pajasanu je natolik silný a schopný dalšího růstu i po pokácení stromu, že od něj hrozí poškození staveb, zdí a chodníků.
