Tráva neroste, jenom za vodou? Nebo naopak roste až moc a vás netěší pořád sekat? Nebo vás v zahrádce ve venkovském stylu příliš velká plocha perfektně posekaného trávníku jaksi nebaví? Není divu, on sem opravdu moc nepatří. Zato trávník divoký, plný květů a léčivek do takové zahrádky dokonale pasuje.
Jistě, dokonalý trávník je báječný, všude se o něm píše a mluví, sousedé se předhánějí, kdo má lepší sekačku. Už s tou sekačkou je to ale trošku problematické, dělá prostě hluk. Když chcete trávník hustý a zelený, musíte sekat každý týden, v hlavní sezóně jednou za dva týdny také přihnojovat, permanentně vydloubávat vysemeněné plevely, dosévat. Místo pohody a klidu tak soboty a neděle trávíte s hlučnou sekačkou (to už nemluvím o tom, že hučí také ze všech stran od sousedů). V některý zemích je o víkendech zakázáno sekat, řezat motorovou pilou – zkrátka dělat hluk. U nás to bohužel uzákoněno není, sem tam na to platí nějaká obecní vyhláška, ale tolerance v nás jaksi vypěstovaná není. Přitom zahradník tolik touží po tichu svého malého ráje, zpěvu ptáků, bzučení včel… Myslete na to i při zakládání trávníku.
Trávník pro potěšení
Všechno na venkovské zahrádce má sloužit radosti zahradníkova srdce. Kousek perfektně střiženého trávníku k tomu určitě patří, spíš ale jen tam, kde chceme nechat vyniknout upravené záhony, nízký trávník tvoří krásný kontrast. Pokud máte ale zahradu velkou, osázenou stromy okrasnými i ovocnými, neškodí v této části nechat trávník volně růst. Má to mnoho výhod – sekat budete dvakrát do roka (pozor – tady přijde ke slovu spíš kosa, ale i ta může být motorová, pokud se neodhodláte se naučit za ranní rosy máchat pěkně naklepanou kosou obyčejnou). To, co v anglickém trávníku považujete za plevel, stane se najednou přívětivým zahradním společníkem – louka totiž pokvete od jara do podzimu směsí pestrých květů, bude krásně vonět a zdobit. A protože v každém zahradníkovi je někde ukryt také bylinkář, poskytne vám takový trávník zdroj léčivek pro sušení, nakládání, ale i pro běžné používání v kuchyni.
Jedlý trávník
Příroda si umí pomoci sama, divoké louky se zelenají a kvetou, aniž je někdo každodenně udržuje. Takhle si to ale asi na zahradě přece jen nepředstavujete, takže je lepší přírodě do začátku trochu pomoci. Na trhu najdete i osivo pro „přírodní“ trávník, směs namíchanou z travin a bylin. Pokud chcete z trávníku bylinky sklízet, můžete přidat i semínka, která ve směsích běžně nejsou. Tady je nabídka bylinek, kterým se bude dobře dařit i v trávníku, který do pozdního léta budete přece jen občas sekat. Pak je ovšem třeba nechat rostlinám čas, aby vytvořily semínka a pro příští rok byla zajištěny další generace: podběl lékařský, jetel plazivý, pampeliška lékařská, pampeliška srstnatá, jitrocel kopinatý, krvavec menší, černohlávek obecný, sedmikráska obecná, řebříček obecný, kontryhel obecný, zběhovec plazivý, divoký česnek, čekanka obecná, komonice lékařská, rmenec sličný, třezalka obecná, mateřídouška vejčitá. Listy, květy, kořeny – u mnoha bylinek si jistě víte rady, jak s nimi naložit, na další najdete návody v některé pěkné knížce. V divokém trávníku ovšem budou zdobit i jiné květiny, které jsou tu zkrátka jen na okrasu – vlčí máky, pryskyřníky (pozor, jsou jedovaté), zvonky, chrpy.
Chce to trochu péče
V přírodě vzniká diverzifikovaná kultura louky řadu let. To se vám nejspíš v zahradě nehodí, není ovšem problém proces urychlit. Nejlépe je do začátku osít plochu luční směsí namíchanou na častější sešlap – šikovná je například směs Zelený chodníček, namíchaná z rostlin, které dobře snášejí nejen sešlap, ale také letní sucho. Zelený chodníček můžete navíc sekat, jen je třeba dodržet výšku 5 – 7 cm, abyste nevyhubili nízké rostliny. Když dva až tři týdny neposekáte, trávník rozkvete jako louka. V příštích letech v něm pak najdete i rostliny, jejichž semínka sem zaletěla z okolí. Nebo si sami přidáte sazeničky nebo vysejete něco, co na své soukromé louce chcete mít. I louka se ovšem liší podle místních půdních a podnebních podmínek, některým bylinám se v té vaší prostě dařit bude, jiným ne. Smiřte se s tím, nehnojte, netrapte se příliš s kropením. Louka, to je kus živé přírody. Zahradník, který myslí na životní prostředí, jí ponechá tolik volnosti, kolik je jen vůči jeho krásným záhonům možné.
TIP
Některé luční rostlinky špatně snášejí plné slunce a sucho, zato se jim dobře daří ve stínu stromů. Svou soukromou louku tak můžete přece jen trochu usměrňovat – na okraj vysejte třeba lesní jahody, fialky, pod stromy vysaďte cibulky sněženek, bledulí a divokého česneku.
