Skalku můžete mít kaskádovou, pilířovou, v podobě suché zídky nebo velkého osamělého balvanu, teprve když na ní něco poroste, stane se součástí zahrady, vizitkou vašeho zahradnického umu. Co tedy sázet?
Stačí se rozhlédnout po okolní krajině, zaměřit pozornost na sušší místa s množstvím kamenů, stráně s balvany, zdánlivě holé skály. Tu a tam se krčí nějaký zakrslý keřík nebo stromek, po kamenech se plazí polštáře kvetoucích i zelených trvalek, tu a tam vyráží vyšší, zpravidla jednoletá vysemeněná rostlinka.
Keře a stromky
Hodí se samozřejmě jen na větší skalku, na malou by se vám už nic jiného nevešlo. Dřeviny sázíme vždycky tak, aby z pohledové strany nezastínily pěkné kameny a kvetoucí rostliny. Nejlépe se vyjímají na zlomu horizontu skalky, pokud ji máte ve stráni, pak spíše po jejím obvodu než v centru. Nabídka nejrůznějších zakrslých dřevin je veliká, pěstitelé dnes nabízejí i odrůdy, o jakých si před pár desítkami let alpinkáři nechávali jen zdát, případně si je sami pěstovat spíš jako bonsaje v nádobách usazených do skalky. Oblíbené jsou azalky a rododendrony, dobře tvarovatelné cypřišky, jalovce, buxusy, miniaturní převislé javory, vrby, borovice kleč, trpasličí smrčky. Samostatnou kapitolou jsou pak čarověníky – miniaturní znetvořeniny větviček, naroubované na kmínku nebo samostatně vysazené jako hustě prorostlé trsy větviček.
Polštářové trvalky
Ať už chcete, aby se vám rostlina rozrostla po plochém balvanu nebo vytvořila porost suché zídky, právě polštářové trvalky jsou těmi pravými skalničkami. Bohatě kvetou od jara do léta, stačí jim minimum půdy, aby své výhony vyhnaly mnoho desítek centimetrů do šířky. Řebříček, poléhavé floxy neboli plaménky, karafiátky, tařice a tařičky, huseník, štěničník, drobné zvonky, hořce, mateřídouška, levandule, vřesy a vřesovce, koniklece, saxifrágy jsou nádhernou skalkovou dekorací. Ponechte různým druhům vlastní prostor, nechte je plazit po vlastním kamenu, pak jejich rozmanitost a barvy nejlépe vyniknou.
Netřesky a sukulenty
Typicky skalní rostlinou jsou různé druhy netřesků. Mohou mít růžice velké s výrazně tučnými tekutinou naplněnými listy, ale i droboučké, některé jakoby porostlé pavučinou. Každá růžice časem vyrazí do květu a poté odumře, mezitím však odnoží kolem sebe novou generaci, takže vzniknou krásné netřeskové ostrůvky. Špetka půdy, třeba jen ve škvíře v kameni a nepatrná zálivka stačí netřeskům k životu, patří k mimořádně odolným suchomilným rostlinám. Podobně jsou na tom i různé sukulenty s dužnatými listy zadržujícími pro rostlinu vodu a často půvabně kvetoucí barevnými kvítky. U nás se dobře daří rozchodníkům nebo kosmatcům. Na suché skalce můžete vysadit ale také kaktusy, hlavně opuncie v našich podmínkách dobře přežívají nebo tučnolistou agáve.
Letničky jako doplněk
Polštářové trvalky kvetou od časného jara do začátku léta, pak by se vám skalka mohla zdát smutná, pokud ji neoživíte letničkami. Můžete se držet při zemi s nízkými druhy voskovek, aster nebo jiřinek, ale můžete nechat na letní měsíce vyrazit od kamene i vysoký stvol náprstníku, divizny, ostrožky, vysokých žlutých hořců i jiných letniček. Volte druhy, kterým bude vyhovovat stejná půda jako jejich trvale rostoucím sousedům. Ve skalce to není problém – ostrůvky rostlin mohou mít svou vlastní půdu různé kyselosti a písčitosti, takže na jedné straně zde můžete pěstovat azalku, rododendron a vřesy v rašelinou obohacené zemině, na druhé levanduli, mateřídoušku či netřesky v suché, dobře propustné písčité půdě.
