Zahrady povětšinou osidlují známé druhy trvalek, avšak v poslední době není výjimkou ani to, že v nich stále častěji nacházíme druhy opravdu neobvyklé, až výjimečné. Právě Kniphofia čili Kleopatřina jehla může být jednou z nich. Upoutá svými protáhlými květenstvími s trubkovitými květy v mnoha barvách.
Dnes je stále na zahradách ještě spíše vzácností než obvykle rostoucí květinou. Pravděpodobně až 70 druhů Kleopatřiny jehly pochází z jižní a tropickéAfriky. Jsou to jak stálezelené, tak i opadavé trvalky. Vytvářejí keřovité trsy a podle různých druhů mohou dosáhnout vzrůstu mezi 60 až 150 cm.
Své jméno dostal celý rod Kniphofia podle profesora lékařství z německého Erfurtu Johannese Hieronymuse Kniphofa.
Lidově bývá někdy označována jako pochodňová lilie, protože nápadná květenství na koncích klasů opravdu připomínají pochodně. Avšak s klasickými liliemi nemá zcela nic společného. Kveteod června do září, kdy se na rostlině objeví přímé hrozny, které se skládají z velkého množství trubicovitých květů. Jsou velice vyhledávanou pastvou pro včely. Květyjsou k vidění od jasně žluté, přes smetanově zelenou či oranžovou barvu až po temně červenou.
Zejména slunná stanoviště budou ta pravá, kde Kleopatřina jehla vykvete do plné krásy. Rostlinapotřebuje dobře chráněné stanoviště s propustnou půdou bohatou na živiny.
Velmi pěkně se kniphofia po estetické stránce doplňuje s jemnými trávami, ale i s šaterem a jinými drobnějšími druhy rostlin, které nechají vniknout její krásu. Budeme-li ji pěstovatv popředí významných trvalek, umocníme tím naprosto neopakovatelný pohled na její jakoby oranžově až červeně hořící klasy. Kombinací se šantou kočičí docílíme opravdu romantického dojmu.
Pro správné přezimování je dobré Kleopatřině jehle před zimou asi o třetinu zkrátit listy. Hlavní část rostliny přikryjte listím.
Kniphofia má svá specifika při přesazování. Je třeba je dodržovat, abychom se dočkali v nové sezoně pěkně kvetoucí rostliny. S hlízou je třeba manipulovat velmi opatrně, snadno se zlomí, je velmi křehká. V zemi nejdříve vytvořte jámu do kruhu o takovém poloměru, jak dosahují její rozložené napřímené kořeny. Vegetační vrchol rostlinymusí vždy směřovat nahoru, naleznete jej ve středovém puku. Na rostlinu v jámě se široce rozloženými kořeny opatrně nahrňte zeminu a zarovnejte s okolní půdou do roviny. Žádná z částí hlízy nesmí ze zeminy vyčnívat. Některé kořeny mohou být silně propletené se spoustou vláknitých oddenků, i s těmi je zapotřebí zacházet opatrně.
Časté přesazování této rostliny mívá za následek nekvetení. Proto ji raději necháváme na svém původním stanovišti i po několik let.
