Každý zahradník, zvláště pak ten, který je tak trochu i sběratelem, se těší z nových přírůstků na své zahradě. Právě takovou novou kráskou mohou být astrancie neboli jarmanky. Učarují vám nenáročným pěstováním a zajímavým vzhledem. Skvěle se hodí zvláště do venkovských zahrad.
Její latinský název je Astrantia, který dal vznik počeštěnému názvu astrancie. Má však ještě několik dalších názvů jako například jarmanka, hvězdovka či poetický název jehelníček. Původ rodového jména hledejme v řeckém slovu ástron čili hvězda. Je pravda, že její doširoka rozevřené listeny ji opravdu připomínají.
Patří do čeledi miříkovitých, což znamená, že jsou vlastně blízkými příbuznými mrkve, libečku, petržele, koriandrufenyklu a pastiňáku. Od typických deštníkovitých květenství miříkovitých se však liší hustým chomáčkem drobných kvítků na nitkovitých stopkách, které jsou chráněny límečkem tenoulinkých zašpičatělých listenů.
Kvést je spatříte nejčastěji v období mezi květnem a srpnem v barvách bílé, i zelenkavé a také v celé škále růžových odstínů jako jsou malinová, švestková, purpurová a jahodová. Skvělý vzhled astrancií neboli jarmanek dotvářejí i nápadně vykrajované při zemi se držící okrouhlé listy nejen v zelené, ale dokonce i třeba v téměř černé barvě, samozřejmě v závislosti na odrůdě. Květy jsou na chudě větvených lodyhách ve výšce od 40 do 90 cm.
Astranciím se zavděčíte takovou půdou, kterou většina kvetoucích trvalek nesnáší, což je vlastně další výhodou pěstování jarmanek a důvodem, proč si tyto krásné rostliny pořídit. Zalíbení nacházejí v nechráněných, temnějších koutech zahrady s vlhkou těžkou půdou. Příroda jim tyto vlastnosti dala do vínku v jejich původních místech výskytu, který mi jsou listnaté lesy, křovinatá luka a nivy Evropy a Asie. U nás roste dokonce planě jeden z jejích druhů jarmanka větší – Astrantia major. V našich zahradách je dobré vysadit je do půdy s dobře proleželým kompostem, který pomůže udržet důležitou vláhu, ale také dodá živiny a zkvalitní propustnost půdy.
V období rašení a květu rostlinám dopřejeme namísto umělých hnojiv kompost a listovku. Bylo by škoda, kdybychom astrancie stříhali ihned po odkvětu, jelikož i jejich uschlé listeny vypadají velmi dekorativně.
Tam, kde se astranciím daří dobře, máme vlastně automaticky postaráno o jejich množení, jelikož se samy ochotně vysemeňují. V tomto případě je však třeba počítat s tím, že potomstvo těchto mateřských rostlin bude často velmi odlišné od mateřské rostliny. Semínka rostlin neskladujme, spolehlivě totiž klíčí pouze semena čerstvá. Rychlejší množení bude však rozhodně dělením trsů, kdy navíc zachováme geneticky naprogramované vlastnosti rostlin v původní podobě.
Tak jako nám lidem, i rostlinám se nejlépe daří ve společenstvích, a astranciím to velmi sluší ve společnosti čechrav, kakostů, kontryhele, kuklíku, máků ale i vedle listoví všech druhů bohyšek. Poutavěji budou samozřejmě vypadat, pokud vysadíme více rostlin jarmanek vedle sebe, zdůrazní se tak jejich jemná krása.
Celá řada kultivarů jarmanek je vlastně odvozena od původních dvou druhů, které jsou v našich zahradách zastoupeny nejčastěji: jarmanka větší neboli obecná (Astrantia major) a jarmanka největší (Astrantia maxima). K nejúchvatnějším druhům patří Astrantia „Hadspen Blood“ s karmínově červenými květy, kaštanově hnědou lodyhou a temně zelenými listy. Astrantia major „Ruby Cloud“ nám zase může nabídnout malinově zbarvené květy a středně zelené listy. Kdo má v oblibě zeleno bílé variace, potěší ho odrůda Astrantia major subsp. involucrata“Shaggy“.
