Vysoké stvoly modrookých ostrožek, bělavé závoje astilbe a oranžové pochodně Kleopatřiny jehly, to všechno jsou trvalky, které se povznesly nad přízemní zahrady a rozhodly se zkrášlit mezeru mezi bylinami a stromy. A daří se jim to opravdu skvěle, to musíme uznat.
Bez jejich různorodých vysokých hlav by neměla zahrada ani leckterý záhon patřičnou hloubku, barevné a prostorové zakončení. V krátkém čase zakryjí plot, vymezí krásou svých květů hranice parcely.
Není jim cizí ani pokrytí velké plochy vždyť různobarevná květenství vlčího bobu dovedou ozdobit i jinak těžko využitelnou stráň. Vlčí bob (Lupinus polyphyllus) umí rozkvést v růžové, modrofialové anebo i v bílé barvě. Některé jeho druhy jako například Lupinus luteus, jsou jedlé a dávno pěstované. Mohutná Rodgersie pinata se zase pyšní rozměrným a pevným květenstvím broskvové barvy. K dalším takovým se řadí mohutný liliochvostec ( Eremurus hybr.) jehož poetičtěji nazýváme Kleopatřina jehla. Pro některé rostliny ještě český název nemáme, například pro Physostegii. Na kráse jí to ovšem nic neubírá.
Vysoké trvalky se samozřejmě sázejí jako malé rostlinky, a to nás občas svádí k jejich špatnému umístění. Nepočítáme s tím, že se časem rozrostou do velkých trsů – jak by jinak uživily svá vysoká rozměrná květenství? Doslova je někdy nacpeme těsně vedle plotu, do úzké mezery mezi stromy, kde se jim nemůže dařit. A my vlastní vinou potom přijdeme o tu nádhernou záplavu jejich květů.
Velké a vysoké trvalky někdy potřebují oporu a některým vysloveně svědčí třeba jemně zelené pozadí jehličin, ale vždy musí mít dostatek místa, kam rozloží své listy i kořeny. Aby vynikla jejich ztepilost, musí mít jejich obdivovatel od nich patřičný odstup. Volnější prostorné zahrady, přechod mezi trávníkem a vysokými stromy, to jsou pro ně ta pravá místa.
Jelikož na těchto místech porostou po dlouhou dobu, je potřeba je již předem zásobovat velkým množstvím živin. Mezi snad nejznámější vysoké trvalky patří také ostrožka stračka zahradní (Delphinium cultorum). Můžeme si ji pořídit hned v několika barvách: bílé, růžové nebo s barevnými oky či v jemné lila barvě. Stejně tak nás, zvláště pokud fandíme růžové barvě, nás může oslovit šuškarda klasnatá (Liatris spicata). Jejím nafialkovělým květenstvím se jinak říká shorakvět.
Pro jejich výsadbu vykopeme dostatečně hlubokou jámu a naplníme ji dobrou humózní zeminou smíchanou s vyzrálým kompostem. Ještě předtím, než vykvetou, postaráme se trvalkám a jejich květům o dostatečnou oporu. Jejich vysoká květenství nám za ni jistě budou vděčná.
Pečlivě vybíráme také pozadí těchto trvalek. Bílé čechravy a udatny se budou skvěle vyjímat a barevně odrážet od syté zeleně jehličin. Křehké zvonky se mohou ladně vznášet nad záhonem, uprostřed trávníku, kde se jim u nohou vlní sukénky z barevných letniček. Některé však potřebují stát samy, aby se mohla plně rozvinout a do detailu ukázat krása jejich zajímavě tvarovaných, robustních listů a síla vysokého květenství.
Ať už si vyberete třeba udatnu lesní (Aruncus sylvestris) u nás leckde zplanělou, nebo náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), který se někde velmi hojně vyskytuje ve volné přírodě například na lesních pěšinách v České Kanadě nebo jiné kvetoucí trvalkové krásky, je vždy potřeba zjistit, zda nejsou jedovaté nebo například nezpůsobují alergii. Takové druhy si pak raději nepořizujte, a to zvláště v případě, že máte malé děti.
