Mimořádně rozmanitá, báječně vypadající a půvabná svou jemností je Veronica neboli rozrazil. Vypadá kouzelně nejenom na zahradě, ale i v květináčích anebo ve váze. Tato mnohotvárná rostlina může zaujmout své místo třeba i na vaší terase.
Může mít porobu půdopokryvné květiny stejně tak i statné rostliny ozdobné květem. Patří mezi vzácné trvalky, které mají modrý květ. I proto byl rozrazil vždy tak trochu považován za vzácnost. Nyní jeho obliba prudce stoupá, a to i díky možnosti pěstovat jej v nádobách. Nízké druhy jako rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata) nebo Veronica peduncularis jsou vhodné do skalky, kde utvoří husté polštáře, které se v období od května do června zbarví velkým bohatstvím drobných květů. Ne nadarmo byla Veronica prostrata takto pojmenována.
Středně vysoké druhy jsou zase vhodnější pro pěstování v nádobách a dají se dobře využít i v některých záhonech. Například rozrazil klasnatý (Veronica spicata), který kvete od června do srpna je k dostání také s květy v růžové nebo bílé barvě. Roste vzpřímeně, ale dosahuje výšky pouze od 20 do 50 cm. Daří se mu v každé kypré a na živiny bohaté půdě. Rostlině se zavděčíte slunným stanovištěm.
Rozrazil ožankový (Veronica teucrium) vás jistě okouzlí květy intenzivních modrých odstínů. Dorůstá výšky mezi 20 a 40 cm a stává se, že po dešti nebo silném větru jeho květní klasy polehnou do okolního porostu. Rozrazilu klasnatému i ožankovému vyhovují slunná stanoviště a suchá půda.
K vysokým odrůdám patří rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia) a rozrazil virginský (V. virginica), které dorůstají do výšky 1 až 2 metry! Vysoké druhy se hodí pro tvorbu květinových vazeb a aranžmá. Jemné kvítky rozrazilů na dlouhých stoncích zkrášlí každou kytici. Například z darů letních květinových záhonů můžete vytvořit pomocí plaménku, rozrazilu a vzdušných okrasných trav okouzlující bohatou kytici.
Ve vrcholném létu, kdy tyto nádherné rostliny rozvinou své květy na dlouhých stopkách, budou na trvalkovém záhonu jistě vyhledávanou podívanou.
Text: Zuzana Bohdalová
Publikováno: 13. 4. 2012, Autor: