Ve své domovině jsou botanické druhy cedrů veliké až mohutné stromy s krásně rostlými korunami. Z hlediska příbuznosti mají nejblíže k modřínům a těm se na první pohled logicky také nejvíce podobají. Zvláště u mladších rostlin je podoba nápadnější. U cedrů jsou však jehlice stálezelené, zatímco u modřínů na podzim opadávají. Šišky mají opadavé šupiny. Stejně jako u modřínů na větvích cedrů vyrůstají větvičky prodloužené i ty zkrácené.
Názory na počet druhů cedrů se mezi botaniky liší. Někteří tvrdí, že existují 4 druhy a jiní, že jsou to pouhé 2 druhy a další jsou druhy odvozené od základního cedru libanonského (Cedrus libani). Cedry jsou převážně stromy horské, rozšířené z Himaláje přes Blízký a střední východ až do severní Afriky. Jelikož v horách jsou rozšířené v teplejších oblastech, u nás pěstované cedry v průběhu tuhých zim namrzají. Zvláště mladé stromky pěstované navíc v nevhodných podmínkách zmrzají úplně. Z hlediska půdních požadavků je třeba jim dopřát vlhkou, ale zároveň dostatečně propustnou půdu, hlubší, na chráněném stanovišti. Potřebují ochránit jak před zimními mrazivými větry, tak před zimním a předjarním slunečním zářením přicházejícím z jižní strany. Vzhledem k tomu, že i v našich podmínkách se vyskytují plodní jedinci dávající dobře klíčivé semeno, můžeme čisté druhy množit semenem. Kultivary roubované pak množíme nejčastěji řízkováním či roubováním.
Původem z Malé Asie a Libanonu je cedr libanonský (Cedrus libani) dorůstající ve své domovině až do výšky 40 metrů, zatímco v našich podmínkách jen asi do 20 metrů maximálně. V mladším věku je koruna tohoto druhu cedru úzce jehlancovitá zatímco ve stáří má již tvar deštníkovitý s větvemi takřka vodorovného růstu. Z odrůd vhodných pro pěstování v zahradách jmenujme alespoň varietu ‚Aurea‘, která je vhodná i do malých zahrad. Nevýhodou u ní však je její náchylnost k omrzání, jedná se totiž o žlutě zbarvenou odrůdu a tyto odrůdy jsou vždy k omrzání náchylnější. Zakrslá odrůda ‚Nana‘, převislá odrůda ‚Pendula‘ a velmi pomalu rostoucí odrůda ‚Sargentii‘ dosahující výšky jen do 1,5 m jsou taktéž odrůdy vhodné do zahrad.
Cedry vhodné i do našich zahrad (Zdroj: ) Cedry vhodné i do našich zahrad (Zdroj: ) Cedry vhodné i do našich zahrad (Zdroj: )
Cedr himálajský (Cedrus deodara) je domácí v Nepálu. V severozápadní části Himálaje vystupuje do neuvěřitelných téměř 4 000 m! Místy tvoří čisté porosty, ale ve valné míře roste ve smíšených lesích společně s borovicemi, smrky i jedlemi. U nás ve zvláště chráněných podmínkách, v teplých a vlhkých oblastech dorůstají nejvíce do 10 m výšky. V našich zahradách se pěstuje hned několik jeho kultivarů. Pro malé zahrady je vhodná pomalu rostoucí odrůda Cedrus Prostrata, vzrůstem široký, stlačený či spíše zakrslý, který ve stáří kolem 20 let je jen 75 cm široký a vysoký pouhých 30 cm. Poměrně odolný je druh namodrale zbarvený ‚Karl Fuchs‘, jenž by měl vydržet zimy s teplotami do – 30°C. Stříbřitě modré jehlice má odrůda ‚Kashmir‘, který je též dostatečně zimovzdorný. Jen do 10 m vysoký je cedr himalájský převislý varieta ‚Pendula‘, vzhledově velmi efektní.
Cedr atlaský (C. libani var. Atlantica) je rozšířen hlavně v alžírských a marockých horách, což je Vysoký a Střední atlas, odtud také jeho název. Velmi často se pěstuje i v jižní a západní Evropě. Krásnými a vzrostlými exempláři se mohou pyšnit mnohé zámecké parky či soukromé zahrady. Tento druh má mezi svými zástupci i takové, které se hodí do větších skalek, jako například varieta ‚Aurea‘, hustá pomalu rostoucí se žlutavými jehlicemi v prvním roce, které v následujícím roce zezelenají a takové již zůstávají. K nejkrásnějším zástupcům cedru atlaského patří varieta‘ Glauca Pendula‘ modrošedý záclonovitě převislý cedr se stříbrným nádechem.
