Nevím, jestli se najde někdo, kdo by doma neměl ani jednu pokojovou rostlinu. Pro mnohé je velkou radostí, pokud se jim rostlina dobře rozrůstá. Někdy se ale stane, že rostlina růst omezí nebo získá podobu, která se od vzhledu zdravého jedince daného druhu více nebo méně liší. Jak se s takovou situací vypořádat? Na to si krátce odpovíme v následujícím článku.
Pokud pokojovým rostlinám něco schází nebo naopak přebývá, k nejčastějším příznakům patří žloutnutí či hnědnutí listů, skvrny na listech, opadávání listů, zasychání špiček a okrajů listů nebo také zasychání a opadávání poupat.
Každá rostlina má určité požadavky na okolní teplotu, vzdušnou vlhkost, intenzitu osvětlení, zálivku a hnojení. Zároveň i místnosti v bytě jsou rozdílně vytápěny a osvětleny. Tyto dvě věci je vhodné dát nějakým způsobem do souladu. Pravděpodobně snadnější než měnit teplotu či vlhkost pokojů je přizpůsobovat výběr rostlin podmínkám místnosti.
Pokud rostlinám chybí světlo, je tím ohrožena především jejich schopnost správného růstu. Výhony a listy se pak vytahují, žloutnou nebo mohou i opadat. Nejvíce k těmto jevům dochází v zimních měsících. Řešení je buď přemístit rostlinu na světlejší stanoviště nebo rostlině přisvětlovat.
Některé rostliny mohou být poškozeny také nadbytkem světla, zejména pokud je to spojeno s nedostatkem vzdušné vlhkosti. Nadbytek slunečního záření se nejčastěji projevuje na listech v podobě žlutohnědých nebo také stříbřitých skvrn, které jsou často ostře ohraničené. Další formou příznaku nadměrné ozářenosti je zakrslý růst a nafialovělé zbarvení, které je patrné zejména na spodní straně listové plochy. Rostliny bychom na osluněná místa měli zvykat postupně a když tak je za poledního horka přistínit. U spousty druhů ale budeme muset přistoupit k přemístění rostlin z dosahu intenzivních slunečních paprsků.
Povadlé listy a výhony, které později hnědnou a usychají, jsou příznakem nedostatečné zálivky. Pokud to zaznamenáme včas, je náprava poměrně jednoduchá: rostlinu důkladně prolijeme.
Nadbytek vody v substrátu způsobuje uhnívání kořenů. To se projevuje zesvětlením listů, které jsou zakrnělé či usychají, byť je zemina vlhká. Rostlinu trpící v důsledku nadměrného zalévání, vyjmeme z květináče, odstraníme shnilé kořeny a zasadíme ji do nového substrátu. Dno květináče by mělo mít odtokový otvor a také bychom neměli zapomenout na drenáž.
Jestliže listy žloutnou, ale žilnatina setrvává zelená je to příznak nedostatku živin. Na nedostatek živin rostlina také reaguje zpomaleným růstem a v období kvetení i opadáním květů či poupat. Tuto situaci lze poměrně snadno napravit tím, že rostlině dodáme základní živiny (dusík, fosfor a draslík) a stopové prvky, které jsou obsaženy ve všech běžných tekutých hnojivech.
Co se týče substrátu a nádob na pěstování, tak platí, že substrát bychom měli vybírat na základě požadavků jednotlivých rostlin. Nejlepší květináče pro pokojové rostliny jsou hliněné. Pálená hlína je materiál, který obsahuje póry, což znamená, že květináče z ní vyrobené dobře vstřebávají vodu. Květiny v nich pěstované, pokud je mírně přelijeme, nejsou zároveň v takové míře ohroženy jako rostliny v nádobách plastových.
Suché a povadlé listy nebo dokonce celé výhony rostlinu velmi vyčerpávají. Měli bychom proto naše rostliny pravidelně prohlížet a všechny odumřelé nebo nemocné části odstraňovat. Když se pokojovým rostlinám daří, poznáme to hlavně podle bujného olistění typické barvy. Takové rostlin nebudou mít problém s kvetením a v neposlední řadě budou lépe odolávat jak škůdcům, tak i chorobám.
