Kalokvěty patří mezi poměrně oblíbené a efektní rostliny, které se dají velmi dobře pěstovat v květináčích nebo okrasných mísách. V Evropě se poprvé objevily kolem roku 1630. Jejich obliba rychle rostla, takže se staly součástí nabídek významných zahradnictví již před zhruba dvěma sty lety.
Pro většinu druhů jako například Agapanthus praecox, Agapantus campanulatus a další jsou typické řemenovité listy vyrůstající ze zbytnělé báze, která přechází v soustavu silných dužnatých kořenů. Květenství vyrůstají na 50-120 cm vysokých stvolech. Okolíky jsou tvořeny jednotlivými trychtýřovitými nebo trubkovitými květy v modré až fialové nebo v bílé barvě.
Pokud máme zájem tyto rostliny pěstovat, je ideální zjara zakoupit prodávané kořeny s listovým základem. Běžně je dnes nakoupíme v zahradnických centrech v sortimentu jarních cibulovin či hlíznatých rostlin. Kalokvět poté zasadíme tak, aby přechod listové části kořenů byl nepatrně nad zemí. Takto připravenou rostlinu dáme na slunné místo, a pokud nehrozí již žádné jarní mrazíky, můžeme rostlinu umístit ven.
Kalokvět nám bude vděčný za pravidelnou zálivku, ale pozor – dlouhodobé přemokření mu nedělá příliš dobře, jelikož může dojít k zahnívání dužnatých kořenů. V průběhu vegetačního období přihnojujeme jedenkrát týdně. S koncem vegetačního období ukončíme nejen hnojení, ale i zálivku. Bohaté kvetení kalokvětu zajistíme pouze tak, že mu dopřejeme chladné a suché zimování při teplotách do 10°C.
Rostliny kalokvětu lze rozmnožovat velmi jednoduše, a to dělením starších trsů nebo výsevem semen. Ta se velmi hojně objevují na odkvetlých květech. Rostliny však nejlépe kvetou a prospívají, pokud už je květináč celý prorostlý jejich kořeny.
Na jaře rostliny přemístíme ven tehdy, kdy již nehrozí hlubší mrazy. Mírný pokles teplot pod 0°C tyto rostliny bez problémů snesou. Rostliny kvetou od června do srpna. Na zimu přemisťujeme kalokvěty do garáže, na chodbu nebo ke sklepnímu okénku.
Kalokvěty patří mezi opravdu skromné rostliny a při jejich pěstování tuto nenáročnost rostlin jistě velmi oceníte.
Text: Zuzana Bohdalová
Publikováno: 1. 2. 2012, Autor: