Pěstování a péče o klasické bonsaje není nikterak snadná záležitost, navíc se jedná o koníčka či zálibu, které je nutno se věnovat dlouhá léta, aby člověk docílil patřičných výsledků. Pro ty, kteří nejsou tolik trpěliví, anebo nemají dost času a přesto by se chtěli pěstování bonsají věnovat, máme radu – pěstujte sukulentní bonsaje. Rostou rychleji a péče o ně není obecně příliš těžká.
Sukulentyjsou celkově velmi nenáročné rostlinya jejich pěstovánímá spoustu výhod oproti dřevinám, které se běžně jako bonsaje pěstují v interiérech. K výhodám sukulentních rostlin patří rychlý růst a dostatečná síla kmínku, pestrá paleta jejich druhů, naprostá nenáročnost na zálivku i hnojení a v neposlední řadě i jejich snadné množení.
Co se zálivkytýče, postupuje se tak, že rostlinu pořádně zalijeme a poté necháme substrát zcela vyschnout. Sukulentytotiž nesnášejí přemokření, proto se velmi často stává, že je někteří pěstitelé zahubí právě nadměrným zaléváním, kdy rostliny uhynou v důsledku uhnití kořenů. Hnojení sukulentů se nedoporučuje vůbec, jelikož mají ve své genetické výbavě zafixováno vyžít i s málem, které jim poskytuje půda v jejich domovině, což je půda chudá na živiny.
Pamatujte, že tvarování sukulentních bonsají je zcela odlišně od tvarování bonsají dřevitých. Jsou to rostliny příliš křehké na to, aby se daly tvarovat pomocí drátu, takže se jejich růst upravuje pouze střihem a rovněž odstraňováním přebytečných výhonků, které vyrůstají z kmínků. Zkušení bonsajisté tvarování drátkem mohou samozřejmě vyzkoušet, nejlépe na silném kmínku tlustice (Crassula).
Pro záměr vytvořit ze sukulentů bonsajese nejvíce osvědčují Crassula ovata, Crassula portulacea a C. portulacea mini, Crassula obliqua variegata, Portulacaria afra a P. afra variegata. Dají se však na způsob bonsají vytvořit i misky osazené netřesky (Sempervivum) které vypadají taktéž velmi půvabně, i když nemají klasický kmínek, pro bonsaje tolik typický.
Sukulenty, a to samozřejmě i ty, z nichž pěstujeme bonsaje, potřebují ke svému zdravému růstu dostatek světla a v zimním období se jim zavděčíme chladnější místností. Přes léto je můžeme venku letnit klasickým způsobem.
Abychom získali dostatečné množství rostlinek pro pěstování, množíme sukulenty řízkováním. Z mateřské rostliny získáme mnohdy i několik řízků, jelikož se dají množit i pouhým jedním listem, nejčastěji však odřezáváme větvičky nožem a několik hodin je necháme za působení okolního vzduchu zaschnout. V jejich případě nepoužíváme ani kořenový růstový stimulátor. Po zaschnutí větvičku nebo list zapíchneme do předem připraveného substrátu smíchaného v poměru 1:1:1 z písku, kompostu a substrátu pro pokojové rostliny. Na dno pěstebních nádob, tedy misek, umístíme drenáž v podobě štěrku, kamínků, hliněných střepů atd.
Náš tip: U tlustic (Crassula) lze použít k namnožení rostlinykteroukoli její část, a to i kmínek takřka neomezené tloušťky. Zakoření opravdu velmi snadno. Často na tlusticích totiž vznikají i drobné vzdušné kořínky.
