Chuť vlašských ořechů je lahodná a nezaměnitelná, ať už si loupete čerstvě dozrálé, usušené, nebo je přidáváte do pečiva či pro zpestření do salátů. Mohutný ořešák královský si ovšem může dopřát jen majitel dostatečně velké zahrady. Co ale zkusit jiné, menší ořešáky? Všechny jsou z okrasné zahradě velice dekorativní.
Ořešák královský (Juglansregia), tedy ten, který rodí vlašské ořechy, sice u nás není původní rostlinný druh, z teplejších krajů Středomoří k nám ale doputoval už v době bronzové a od té doby byl také vysazován. Přírodní druh je dlouhověký strom dorůstající až dvaceti metrů s vysokou a rozložitou korunou. Dnes se pěstují především odrůdy štěpované na podnože ořešáku černého, popelavého nebo královského. Mají kompaktnější vzrůst a plody s méně tvrdou skořápkou, než mají původní „kamenáče“.
Štěpy také dříve rodí – zatímco u semenáčů se dočkáme prvních ořechů až v patnáctém roce věku, šlechtěné odrůdy rodí od sedmého až osmého roku. V zahradě je ořešák se svými světlezelenými členitými listy s ostrou vůní dominantní ozdobou. Navíc, pokud se chcete dočkat bohaté úrody, je lépe vysadit alespoň tři stromy, které se budou vzájemně opylovat. Nemusí být blízko sebe, takže z nich můžete udělat třeba vertikální pilíře v rozích rozlehlejší zahrady. Potřebují ale v každém případě plné slunce, protože jejich doba dozrávání je dlouhá, vykvétají brzy na jaře a dozrávají až v druhé polovině září.
Slunečné stanoviště a dobře propustnou, spíše vápenitou půdu potřebuje také ořešák černý (Juglans nigra). Jeho původ je v Severní Americe. Má tvrdé a poměrně drobné ořechy, dozrávající až v polovině října. Poměrně rychle roste a je to vskutku obří listnáč, se štíhlou korunou vysokou až 30 metrů. Pokud pro něj máte prostor, může být králem vaší okrasné zahrady, má totiž velice efektní až 60 cm dlouhé lesklé sytě zelené zpeřené listy, které na stromě vydrží až do prvních větších mrazů a na jaře opět brzy vyrážejí z pupenů. Podobně jako ořešák královský je ve dřevu odolný i vůči vysokým mrazům kolem –25 °C. Větší problém je u obou druhů s jarními mrazíky, které často spálí všechny květy.
Méně často u nás vídáme další druhy ořešáků, přitom jejich nároky na půdu nejsou nijak velké. Potíž je vždy jen s jarními mrazy, které ničí květy a tím celou úrodu. Pokud se vám podaří je v kritických dnech „zmrzlíků“ ochránit třeba tím, že jim prostě pod korunou přitopíte malým ohníčkem a horkým popelem, ze kterého stoupá teplý vzduch, máte vyhráno. Pak se i od ořešáku popelavého (Juglans cinerea) s chlupatými matně zelenými listy, ořešáku japonského (Juglans ailantifolia) se zajímavou kulatou korunou a plstnatými listy až 90 cm dlouhými nebo ořešáku mandžuského (Junglans mandshurica) se stejně nápadným olistěním dočkáte úrody ořechů. Potřebují pro ně ale skutečně volné umístění, kam se dostane maximum slunečních paprsků i v podzimních dnech, dozrávají totiž dlouho do října i listopadu. Zejména japonský ořešák je v zemi svého původu velice oblíbený, jeho na obou koncích zašpičatělé ořechy jsou sice menší, ale jejich jádro je ceněno pro jemnou sladkou chuť.
Blízkými příbuznými ořešáků jsou také skutečně obří listnáče ořechovec pekan (Carya illinoensis) a ořechovec vejčitý (Carya ovata). V našich zahrádkách si dospělý strom dorůstající až do výšky 50 metrů a neméně rozložitý v koruně ani nedovedeme moc představit, trvá ovšem několik desetiletí, než se vzepne k takovému vzrůstu. V teplejších oblastech a na místě plně osluněném a chráněném před ledovým větrem si s nimi tedy můžete zaexperimentovat. Jejich olistění je velice ozdobné a směrem k podzimu se probarvují do žluté až zlatožluté barvy. Pekanové oříšky jsou v zemi původu – Severní Americe – stejně ceněné jako u nás vlašáky a jsou vyšlechtěny různé odrůdy. U nás se ale úrody dočkáte jen v málokterém roce, sklízejí se totiž až v listopadu a to už je v našich krajích krátký den na to, aby stačily plně dozrát. Jako okrasné stromy jsou ale i ořechovce v zahradě velice efektní.
Léčivá zeleň
Listy a zelené oplodí ořešáků obsahují látky působící proti bakteriím a houbám. Sušená droga je používaná k přípravě čajů podporujících trávení. Dokonce i u nás oblíbený doma vyráběný ořechový likér má údajně při střídmém požívání dobrý vliv na zažívací trakt. Tinktura z čerstvých listů pak pomáhá velmi dobře při hojení drobných poranění. Barvivo z listů a oplodí se často používá v krémech na opalování, protože látky v něm obsažené reagují s pokožkou tak, že se zbarvuje dožluta až dohněda. Ostrá vůně ořechových listů odpuzuje komáry i jiný hmyz – v zahradě tak strom funguje vlastně i jako repelent.
TIP: Letní salát s pekanovými ořechy
Natrhejte lístky rukoly, na ně rozdrobte nivu nebo jiný pikantní bílý sýr, na kousky nakrájené jablko a posypte nasekanými pekanovými ořechy. Zakápněte javorovým sirupem. Kontrastní chuti se nečekaně harmonicky doplňují do osvěžující letní delikatesy.
