Ve starší literatuře o léčivých rostlinách najdeme také slovo dymián, lidové pojmenování pro bylinku užívanou hlavně proti kašli. Dymián je samozřejmě tymián a tymián je druh mateřídoušky. Je to trochu složité, že?
Ve skutečnosti z hlediska léčivých účinků žádný problém mít nemusíte. Různé druhy mateřídoušek obsahují sice proměnlivé množství účinných silicí, to je ale řízeno spíše lokalitou, kde rostou, než konkrétním druhem. Rod mateřídouška (Thymus) je zkrátka takový rostlinný chameleon. S přesným určením se často perou i zkušení botanici, druhy se snadno kříží, vznikají různé vnitrodruhové taxony, které se znovu vracejí k původnímu druhu.
Na zahrádce nám tohle bádání vadit nemusí. Polštáře mateřídoušek jsou zpestřením skalek i bylinkových záhonů díky něžným kvítkům i díky intenzivní uklidňující vůni. Stačí přejet rukou přes mladé lístky nebo kvítky a dlaň vám bude vonět několik hodin. Dá se říci, že čím intenzivněji rostlina voní, tím více obsahuje i léčivých silicí. Svou roli hraje hlavně nadmořská výška – mateřídoušky z horských poloh přijímají méně tepla a slunce a obsahují také méně léčivých látek.
Procházka přírodou
Při vší té složitosti určování přece jen v naší přírodě odlišíte sedm z asi 50 druhů mateřídoušek, které jsou domovem v Evropě, v severní Africe a v Číně. Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) roste na slunných loukách a stráních v nížinách i na horách. Poznáte ji podle sytě růžovýchkvětů, které na krátké stopce vytvářejí květenství v podobě vejčitého hroznu. Bohatě kvetoucí polštáře doslova poseté drobnými růžovými nebo bílými kvítky má mateřídouška časná (Thymus praecox), bílé nebo světlounce růžovékvěty na vyšších stoncích najdete na mateřídoušce olysalé (Thymus glabrescens), od bílé po světle fialovou vykvétá mateřídouška panonská (Thymus pannonicus).
Všechny tři druhy jsou teplomilné a vyskytují se hlavně v nížinách. Naopak typicky horské jsou mateřídouška alpinská (Thymus alpestris) rostoucí v Krkonoších a mateřídouškaozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. Sudeticus) z vysokých poloh Hrubého Jeseníku. Nejčastěji se setkáváme s mateřídouškou úzkolistou (Thymus serpyllum), které se daří na písčitých suchých stráních. Právě díky tomuto druhu si také představujeme mateřídoušku jako velice skromnou rostlinku, která se obejde bez vody a úrodné půdy. U šlechtěných zahradních druhů tomu tak ale úplně není, rozhodně jim neublížíte vysazením na záhonu či skalce vedle na výživu náročnějších polštářových rostlin jako jsou drobné hvozdíky, tařičky nebo floxy.
Letní ozdoba skalky i záhonu
Nizoučké polštáře bohatě kvetoucíchmateřídoušek se rychle rozrůstají a kvetou prakticky po celé léto. Dokonce i usychající kvítky jsou stále velmi dekorativní, dlouho si ponechávají barvu a především nádhernou vůni. Mateřídouška výhony pokryje kámen ve skalce, ale stejně dekorativní bude i v lemu bylinkovéhozáhonu, kde polštáře můžete různě tvarovat zastřihováním. Z přírody si přináší požadavek na spíše vápenité písčité půdy a vystačí si s nepatrnou zálivkou.
Jak je to tymiánem
Tymián obecný (Thymus vulgaris), používaný jako koření, pochází ze středomoří. U nás se mu v zahradách daří dobře, je o něco vyšší než naše mateřídoušky, místo poléhavých výhonů vytvoří spíše malý keřík. Použijete-li ale k přípravě omáček, drůbežích i vepřových pečení a na saláty usušenou kteroukoliv mateřídoušku, bude chuťový i aromatický efekt prakticky stejný. Tymián má jen o něco delší lístky, takže při sušení vznikají drobné jehličky, zatímco mateřídoušku musíte stříhat i s tuhou natí, aby vám při sušení nevznikla jen prachová drť. Jako čerstvou bylinku ji ale využít v kuchyni využijete bez problémů.
Čaje a sirupy
Čerstvou nebo sušenou nať s lístky mateřídoušky nebo tymiánové koření spařujeme na čaj, který pomáhá při zánětech průdušek, při úporném astmatickém kašli, ale i při horečnatých virových onemocněních. Silice pomáhají uvolňovat křečovité stažení průdušek a tím ulevují nemocným při potížích s nadechnutím. Tento protikřečový efekt se osvědčuje ale i v jiných případech, například při úporných menstruačních bolestech. Čaj se podává zpravidla třikrát denně, ale nesmí se pít dlouhodobě, protože některé látky v mateřídoušce jsou lehce toxické a mohou při předávkování způsobovat pocit omámení.
Pro děti je příjemnější mateřídouškový sirup, který vyrobíte snadno tak, že navlhčenou čerstvou nať s lístky pomačkáte a prosypete cukrem, v uzavřené napěchované sklenici necháte cukr rozpustit, pak slijete šťávu, zbylou nať propláchnete malým množstvím vody, tu přidáte ke šťávě a na mírném ohni odpaříte do hustého sirupu. Nesmí se vařit, abyste se nepřipravili o léčivé látky. Sirup se podává po malých lžičkách při kašli, nachlazení a chřipkách, ale také třeba při nadýmání a křečích v břiše. O dávkování platí samozřejmě totéž co u čajů.
TIP
Pro astmatiky
Při akutních potíž s bronchiálním astmatem můžete vyzkoušet čaj ze směsi mateřídoušky a jitrocele 1:1. Lžičku směsi spaříte čtvrtlitrem horké vody a pro vitamin C a lahodnější chuť přidáte lžičku citrónové šťávy. Popíjí se šálek čaje 4-5x denně.
