Na příměstských zahrádkách nebývá místo pro velký skleník, ani se do této zástavby moc nehodí. Pařeniště, to je něco jiného. Nepotřebuje velký prostor a když použijete elegantní materiály, nebude zahradu nijak hyzdit. Přitom vám umožní předpěstovat sazenice květin i zeleniny a na konci sezóny pak prodloužit dobu sklizně.
Zapomeňte na pár starých prken a vyřazená okna. Taková pařeniště se sice stále podomácku stloukají, velkou parádu ale nenadělají. Navíc manipulace s těžkými okny je obtížná. Moderní zahradník se pustí do vlastní stavby pěkného pařeniště, nebo si vybere z nabídky hotových typů, kterých je na trhu celá řada.
Pevný základ teplého pařeniště
Teplé pařeniště neznamená uměle vyhřívané. Tato možnost sice existuje, z hlediska obslužnosti je ale poměrně nepraktické instalovat do pařeniště tepelné kabely nebo vyhřívací žárovky, natož nějaká kamínka. Princip pařeniště je založený hlavně na tom, že se vyhřívá samo a my jen v krajních případech ještě více omezíme tepelné ztráty. Základem vyhřívání pařeniště je rozkládající se organický materiál, vrstva postupně tlejícího listí, ale hlavně živočišný, nejlépe koňský hnůj. Dobře založené teplé pařeniště pak potřebuje jen každoroční obnovení zeminy v celé výšce, jinak zde nemusíte ani přihnojovat, protože hnůj dodá do svrchní půdy rostlinám potřebné živiny. Pěstební vrstvy ale budete řešit až před prvním výsevem či výsadbou koncem února, teď nám jde o stavbu takového pařeniště. Vyberte mu v každém případě místo nezastíněné stromy, nejlépe někde za větrem. Pak si vyberte materiál. Pokud opravdu počítáte s tím, že pařeniště bude mít své stálé místo, je nejlepší mu udělat pevné základy, vylít zkrátka připravené bednění betonem (když předpověď počasí nabídne tři čtyři bezmrazé dny, můžete klidně betonovat i v tomto ročním období), který pod zemí přežije dlouhé roky a nebudete s ním mít žádné problémy s prorůstáním kořenů z okolí a podobně. Vybetonovat můžete i podlahu. Proč? Živiny nebudou unikat do země, ale udržíte je pěkně tam, kde je potřebujete mít. V takové betonové stavbičce je ovšem potřeba dávat pozor na správné množství zálivky, nejlepší je na to při stavbě pamatovat a ve stěnách instalovat několik odtokových trubek, které odvedou přebytečnou vodu, kdybyste to se zálivkou přehnali nebo pařeniště zůstalo otevřené při velkém dešti. Kdo má obavu z betonové stavby a nechce riskovat, že ji bude s obtížemi jednou bourat, může teplé pařeniště vytvořit jednoduše dřevěné – stačí zapustit prkna z tvrdého dřeva půl metru do země a na dno pařeniště volně položit třeba pár dlaždic – spárami mezi nimi bude prosakovat přebytečná voda.
Boudička pro sazenice
Nad základy a nad úrovní okolního terénu pak máme tu část pařeniště, kde předpěstováváme sazenice, přirychlujeme okurky, v chladné podzimu ještě pěstujeme třeba ředkvičky nebo vyséváme v létě semínka choulostivějších dvouletých rostlin, které zde v pohodě přečkají zimu. Pro pohodlné zahradničení je šikovné mít pařeniště postavené vyšší, abyste se k němu nemuseli moc ohýbat. Zase ale ne tak vysoké, abyste museli příliš zvedat ruce při otevírání oken. Do teplého pařeniště budete potřebovat přístup prakticky každý den – musí se zalévat a také sem budete chodit pro petrželku, pažitku a bylinky nebo sklízet okurky. Myslete tedy na pohodlnou obsluhu. Z tohoto hlediska jsou praktická okna posuvná, pro dobré větrání a prohřívání jsou ale lepší okna uložená šikmo a vyklápěcí. Opěrných pantů se zarážkou, která udrží okna otevřená, je velký výběr, od jednoduchých až po automatické s teploměrem, které se otevírají samy při určité teplotě, kdy by se už rostliny pod sklem přehřívaly. Nástavby na podzemní část pařeniště můžete postavit z prken, z cihel, opatřit je okny se skly nebo s laminátem. Nejsnadnější cesta je sáhnout po některém hotovém pařeništi a na spodní stavbu ho jen dobře připevnit, aby ho neshodil vítr nebo prudký déšť.
Studené pařeniště
Taková prefabrikovaná pařeniště jsou ale použitelná i jinak. Můžete je přenášet tam, kde zrovna potřebujete pro zeleninu nebo sazenice květin větší teplo, můžete ho prostě položit na záhon, navršit do něj zeminu a pěstovat v něm ranný i pozdní salát, ředkvičky, v létě v něm rychlit okurky. Speciální vysoké „rajčatovníky“ zaručí větší úrodu rajčat nebo paprik. Ty už ale patří spíše do kategorie fóliovníků, tedy miniskleníků, jejichž kostra se jednoduše přetáhne průhlednou fólií. Rozmyslete si tedy dobře, co od pařeniště očekáváte a podle toho své zahrádce nadělte k Vánocům buď bytelnou stavbičku nebo některou vkusnou boudičku. Pokud máte pařeniště už na zahradě a v zimě z něj sklízíte třeba petrželku, pažitku, kapustu nebo špenát, nezapomeňte z něj odmetat sníh – rostliny totiž potřebují nejen teplo, ale také světlo. Protože v noci bývá větší mráz, můžete okna pařeniště zakrývat slámovými rohožemi nebo polystyrenovými deskami.
TIP
Pařeniště na terasu a balkon
Ve studeném pařeništi můžete přes zimu ochránit třeba muškáty před mrazem. Hodí se k „zazimování“ různých hrnkovek, na jaře pak do něj i na terase či balkoně můžete dát zeminu a pěstovat květiny, zeleninu, nebo třeba jahody. Vybírejte z konstrukcí, které vám umožní do pařeniště dobrý přístup, větrání a zároveň spodní část může posloužit jako police nebo úkrat pro zahradnické potřeby.
