reklama

Plumérie – kráska přímo z Havaje

Obrovská skleníková rostlina s nezapomenutelnými květy, které evokují slunce, moře a exotiku – to je plumérie, která vám ve skleníku doroste až do výšky dvou metrů. Hlavně díky kráse svých asi 5 centimetrů velkých květů, které rostou v trsech zhruba po dvaceti, se stala jedním z typických symbolů havajských ostrovů. A můžete si ji vypěstovat i vy!

i (Zdroj: shutterstock.com)
Plumérie – kráska přímo z Havaje

Plumérie má nejčastěji bílé, ale někdy i růžové nebo žluté okvětní lístky, které vypadají jako dětský větrník. A díky tomu jsou zajímavé i ve chvíli, kdy ještě nejsou úplně rozkvetlé. Připomínají totiž malé vývrtky.

Plumérie z amerických subtropů

Přestože je typická hlavně pro tropická a subtropická pásma jižní a střední Ameriky, najdete ji i v našich končinách – často v zahradních sklenících, kde se jí daří jako v exotických zemích. Zemina by měla být plná výživy – namíchejte ji proto z listovky, drnovky, kompostové zeleniny a písku.

 

Exotické krásce stačí teplota od 20 do 25 stupňů, v zimě by ale neměla klesnout pod 14, ideální je rozmezí mezi 16 a 18 stupni. Proto je pro ni skleník nutností.

​Dopřejte jí slunce a vlhkost

Díky svému původu miluje slunce, pozor ale na to přímé v polední době. Z tropů a subtropů je taky zvyklá na vlhký vzduch, proto ji nezapomínejte často rosit. Pozor ale, aby se voda nedostala na květy, kterým by mohla ublížit.

Zem by neměla nikdy vyschnout, hlavně ne v létě. Když nastane podzim, je lepší vody ubírat, ale stále dostatečně zalévat, a to i ve chvíli, kdy sukulenty připomínající keřík ztratí listy. Tohohle shazování zeleně se zároveň nelekejte, v zimě je to běžné.

 

Voňavá kosmetika

Z plumérie se navíc vyrábí i kosmetika. Květina je totiž známá i jako frangipani a voní po jasmínu, koření a citrusech.

A dobrá zpráva na závěr: škůdci a paraziti se plumérii často vyhýbají. Takže pokud se o ni budete dobře starat, žádný hmyz by vám ji neměl napadnout. A teď už se jen kochejte její nesmírnou a neotřelou krásou.

 

Martina Gajdošová

Publikováno: 23. 5. 2011, Autor: