Zahrada, kterou vám dnes představím, se nachází v malebné vesničce poblíž Moravské Třebové v nadmořské výšce přibližně 300 m. Jedná se o zahradu u bývalého statku s hospodářským zázemím. Pojďte se společně s námi podívat, jakou zásadní proměnou zahrada prošla…
Velikost zahrady je značná, výměra dosahuje téměř 3000 m2 a v podstatě celá zahrada se nachází ve svahu. V současné době slouží nemovitost jako rekreační chalupa obývaná o víkendech a přes léto. Dům je umístěn ve spodní části, takže zahrada je vnímána většinu času zezdola. Výjimečnost této zahrady je dána jejím zasazením v nádherném prostředí kopcovité krajiny. Na zahradu navazují louky a lesy, takže kam oko dohlédne, tam se může kochat živými barvamizeleně. Jak už to u těchto starých stavení na vesnici bývá, zahrada byla původně produkčního charakteru. Tvořil ji z velké části sad s množstvím ovocných stromů, hlavně švestky, jabloně, třešně a několik ořešáků.
Zadání od investora bylo jasné. Přetvořit starou užitkovou zahradu na zahradu z větší části okrasnou, pestrou a kvetoucí od jara do podzimu. Zároveň ji však navrhnout tak, aby nebyla náročná na údržbu, protože není užívána stále, nýbrž rekreačně ve volných dnech. Dále jsme měli za úkol zakomponovat do návrhu travnatéhřiště, stání pro auto a okrasné jezírko, kde se bude možno koupat. Obrovský potenciál zahrady nebyl jen v nádherném prostředí navazující krajiny, ale také v přítomnosti vzrostlých, převážně ovocných stromů. Vzrostlá vegetace totiž tvoří třetí dimenzi zahrady, prostor, kterého u jiných zahrad dosáhneme až po určité době růstu rostlin. Proto bylo naší snahou zachovat ovocné stromy v co nejvyšší míře, pokáceny byly tedy pouze ty, které byly staré a nemocné a ty, které měly z hlediska navrhované kompozice zahrady opravdu nevhodné umístění.
Vzhledem k tomu, že v původním stavu zahrady byl téměř celý pozemek přehlédnutelný od silnice (což bylo dáno právě svažitým terénem), navrhli jsme optický předěl, který oddělil předzahrádku od zbývající zahrady. Předzahrádka jakožto reprezentační předprostor domu je tedy viditelná při vstupu do domu a z hlavní silnice, ale soukromá pobytová část zahrady je již pohledům kolemjdoucích skryta. Cílem nebylo postavit bílou uniformní dvoumetrovou zeď a schovat se za ni před zraky okolí. Již samotný charakter místa vybízel k použití přírodních materiálů – dřeva a kamene, vznikla tedy zástěna se sloupy z lomového kamene a dřevěnou výplní, která je průchozí dřevěnými vraty. Za touto zástěnou byl v návaznosti na dům umístěn hlavní pobytový prostor zahrady – dřevěná terasa s koupacím jezírkem a posezení pod pergolou s krbem a ohništěm.
Základem práce byly terénní úpravy právě této hlavní pobytové části. Aby byla svažitá zahrada obyvatelná, bylo třeba vytvořit systém rovných teras. Vždyť na svahu není možno umístit stůl s židlemi ani si hrát s míčem. Proto byl ve svahu vykopán zářez a na druhé straně proveden násyp, tím jsme získali rovinu potřebnou pro umístění posezení a aktivit s tím spojených. Stejný princip byl použit pro vytvoření travnatého hřiště. Dalším prvkem, který si vyžadoval terénní úpravy, bylo koupací jezírko s potůčkem. Přesněji řečeno, jedná se o přírodní koupací biotop využívající princip biologického čistění vody. Tento byl naplánován v blízkosti domu tak, aby při odpočinku pod pergolou či na dřevěné terase člověk vodu vnímal jednak vizuálně, ale i zvukově (zurčení potůčku). Jenže když se podíváme do přírody, tak jezera nevznikají na svahu, ze kterého voda odtéká, ale zpravidla v nejnižším místě, kde nějaká překážka brání odtoku vody. Takže aby vodní plocha uprostřed svažité zahrady působila přirozeně, bylo nutné vytvořit vodě překážku a vymodelovat terén v jejím okolí tak, aby vznikl dojem, že tam voda natekla a teď je tam zadržována. Proto byl vymodelován terénní val, který tvoří jezírku záda v pohledu od terasy a stáčí se až k terase samotné. Travnatá rovinka s posezením ukončená zástěnou působí dojmem, že svah již dále nepokračuje, proto i vodní plocha vypadá přirozeně.
Samotné výsadby byly řešeny s ohledem na míru využívání dané části zahrady. Kolem vodní plochy a potůčku jsou výsadby nejpestřejší s důrazem na detail, směrem dozadu tvoří pozvolný nenásilný přechod do krajiny. Kostru dřevin tvoří výše zmíněné ponechané ovocné stromy v kombinaci s dosadbami kultivarů javoru, buku a habru. Ve značné míře jsou zastoupeny také borovice – borovice kleč a blatka. Doplňkově je použit i smrk omorika pro podporu vertikál v zahradě. Důležitým aspektem při utváření zahrady bylo také citlivé použití přírodních materiálů, které dotváří venkovskou atmosféru. Vždyť pro ohraničení záhonů je možno použít (namísto plastového obrubníku ze supermarketu) dřevěnou kulatinu, která tvoří i bočnice schodů do zahrady. Navíc takovéto okraje záhonů nevyžadují každoroční jarní obrývání. A jaký je výsledný efekt pro uživatele zahrady? Největším zážitkem je pohled přes vodní plochu nahoru do kopců při poslechu zurčící vody a zpěvu ptáků.
