Když se řekne okrasná zahrada, můžete si představit bílý plot, oprýskanou lavičku schovanou mezi růžovými květy plaménků, které se pnou po ozdobné treláži a vzduch vonící po růžích. Okrasná zahrada má však za sebou daleko bohatší historii.
Okrasná zahrada není ve skutečnosti tak stará, jak by se zprvu mohlo zdát. „Prapředchůdkyně“ současných okrasných zahrad začaly svým majitelům dělat radost teprve zhruba před 200 lety. Samozřejmě, že již ze středověku existují různé spisy , dokazující tehdejší existenci malých zahrádek u klášterů či zámeckých zdí… Pravé okrasné zahrady, v nichž jsou rostliny vysazovány výhradně pro dekorativní účely, se poprvé objevily v druhé polovině 18. století – konkrétně ve Spojených státech, tehdy ještě kolonizovaných Britským impériem.
Módní fenomén
Neustále gradující rozvoj průmyslu a obchodu měl za následek stále více majetných lidí, kteří zcela propadli tehdejší módní vlně – vlastnit dům na venkově a obklopit se květinami. Venkovská sídla okamžitě ovládla květinová revoluce.
Inspirace pro umělce
Květiny neuvěřitelných barev, vysázené do záhonů, připomínající obrazce, nebo naopak, napodobující divokou přírodu – múza velkých malířů i básníků. Nejlepším příkladem je zahrada Giverny ve Francii, kde Claude Monet přenesl na plátno krásu zahradního rybníčku s lekníny. Pablo Picasso, navzdory „svému geometrickému kubismu“ rovněž nedokázal odolat kouzlu okrasných zahrad a mistrným umem přenesl štětcem na plátno takové, jaké byly.
Nový pohled na trvalky
Na přelomu 19. a 20. století, Angličanka a zahradní umělkyně, Gertrude Jekyll, učinila naprosto převratný objev – pěstování trvalek ve skupinách. Do svých návrhů zapracovala tehdy ještě neznámý prvek v podobě skupinově sázených trvalek v několika kombinacích.
Trvalkové záhony tvořily široké i dlouhé pásy, kroutily se do nepravidelných tvarů a často tvořily i samostatnou skupinu mimo okraj trávníkové plochy. Prozíravá madam Jekyll navíc odhalila i tajemství barev těchto drobných kvítků – jednotlivé odstíny musí mezi sebou pozvolna přecházet, aby celý záhon působil malebně a harmonicky. Getrude Jekyll počítala se sáhodlouhými záhony s minimální šířkou 2,5 metru, aby byla schopna dosáhnout rozmanitosti rostlin a kvetení od začátku jara do pozdního podzimu.
Současná okrasná zahrada má styl
Moderní trendy zcela změnily původní ideu okrasných zahrad. Parcely u městských i venkovských vil bývají většinou dílem zahradního architekta. Ten většinou sáhne po variantě návrhu „aby se to hodilo k domu“ a staré kouzlo okrasné zahrady je rázem pryč. V touze po takřka bezúdržbových, moderních a co možná nejoriginálnějších zahradách zapomínají jejich majitelé na to, jaká byla původní hlavní myšlenka okrasné zahrady – léčit. Odpočinek v květinových polštářích oslnivých barev a naprostá regenerace mysli i těla – to dokázaly dřívější okrasné zahrady aniž by v nich rostly desítky různých bylinek, mnohdy i z cizích krajů.
Takové zahrady byly útočištěm a zdrojem nové energie pro umělce i obyčejné lidi. Dnes je zahrada odrazem životního stylu – proto podléhá nejnovějším módním trendům, ustupuje stále novým a novým materiálům, jako například sklo, exotické dřevo, beton, kov apod. Nyní můžeme jen věřit a doufat, že tyto teoretické i praktické inovace a nové trendy, které s sebou nese doba, budou okrasným zahradám ku prospěchu.
