Již v projektu domu by mělo být počítáno s konstrukcí zimní zahrady. Jen tak se totiž může stát zimní zahrada organickou součástí architektonického stylu domu. Velikost její plochy by neměla být menší než 15m2. Základní pravidla, která by měla splňovat zimní zahrada, jsou: pohodlné užívání, v zimě dostatečné teplo, v létě horko tak akorát a také by se neměla rosit.
Protože zimní zahrada představuje vlastně přechodovou zónu mezi interiérem a zahradou, nejvhodnější podlahovou krytinou v ní by měla být keramická dlažba, dřevěná podlaha anebo přírodní kámen.
Směrodatné pro orientaci zimní zahrady by mělo být období, kdy ji hodláme nejvíce využívat.
Stejně důležité jako vytápění jsou i konstrukce zimní zahrady a použité druhy skel. Zde je nutné upozornit na to, že 30% svislé plochy zimní zahrady by mělo být odvětrávané. Dobré odvětrávání je nutností, aby se zimní zahrada nechovala jako skleník. Zvláště pro zimní zahrady jižně orientované je nucené větrání nezbytné.
Přesto, že skla zimních zahrad bývají opatřena speciální reflexní vrstvou, je vhodné ještě další zastínění skel. To je možné realizovat za pomocí markýz, rolet a žaluzií.
Rozhodujeme-li se pro zimní zahradu, je třeba zvážit, zda ji chceme využívat celoročně, nebo pouze sezónně. Celoroční využívání zimní zahrady nám umožní její vytápění. Nejelegantnějším ale zároveň i finančně nejnáročnějším řešením je vytápění za pomocí konvektorů umístěných v podlaze. Z konvektorů sálá teplo, a tak je zimní zahrada obyvatelná i mimo sezónu. Nejčastější volbou pro vytápění však i nadále zůstávají radiátory.
V nevytápěných zimních zahradách může klesnout teplota až pod bod mrazu, pokud zde tedy hodláte pěstovat rostliny, je nutné jejich výběr této skutečnosti přizpůsobit. Dobré podmínky k přezimování tu budou mít například citrusy. Varianta nevytápěných zimních zahrad je samozřejmě provozně i investičně nejméně náročná.
Nejelegantnějším ale zároveň i finančně nejnáročnějším řešením je vytápění za pomocí konvektorů umístěných v podlaze. Z konvektorů sálá teplo, a tak je zimní zahrada obyvatelná i mimo sezónu. Nejčastější volbou pro vytápění však i nadále zůstávají radiátory.
Obvykle však zimní zahrady udržujeme v takových podmínkách, aby teplota neklesala pod 5°C. Za slunečných dnů v zimě se však třeba sama ohřeje až na 15°C. Přímotop je to, co by mělo postačit k takovémuto lehkému přitápění.
Vytápění zimní zahrady může být však napojeno i přímo na otopný systém domu. V tomto případě je nutné, aby se okruh, ke kterému patří zimní zahrada, dal ovládat samostatně. Jednodušší variantou je pak samostatný okruh elektrického vytápění s vlastním termostatem. Ovládání tohoto okruhu pak můžeme poměrně rychle přizpůsobit vnějším povětrnostním podmínkám.
Dnes již nejsou žádnou výjimkou ani krbyumístěné v zimních zahradách. Zimní zahradu je však třeba vnímat jako komplexní systém, musí být tedy navržena, a to včetně vytápění, přesně pro konkrétní místní podmínky.
