Možná často ani nevíme, že na své zahrádce pěstujeme učiněné léčitelské zázraky. A jedním z nich může být právě mateřídouška. Všechny mateřídoušky patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Proměnlivost tohoto rodu je veliká, tudíž i obsahové léčivé látky různých mateřídoušek se od sebe značně liší.
Jsou to velmi vděčné kobercovité rostlinys ozdobnými, aromaticky vonícími listy. V době kvetení jsou poseté nesčetnými květy. Své významné uplatnění nacházejí všechny druhy mateřídoušekve skalkách a na květinových zídkách. Dokonce na místech slunečního úpalu mohou s úspěchem nahradit trávník. Spolehlivě dokážou překrýt místa nad drobnými cibulnatými rostlinami.
Ze všech druhů, které potkáme nejčastěji, je to právě mateřídouška vejčitá, přesněji řečeno poddruh – mateřídoušku vejčitou pravou.
Částečně poléhavé stonky 10 až 30 cm dlouhé, tvoří často husté porosty. Kveteod července do října, drobné kvítky mají korunu nejvýše 7 mm dlouhou, světle až sytě růžovou, vzácně bílou. I v rámci poddruhu vytváří další odchylky – například na vlhčích stanovištích jsou rostliny menší, na sušších kompaktnější, s menšími a tužšími listy.
Všechny mateřídouškyjsou příjemně aromatické, odedávna oblíbené léčivé rostliny. Poměr účinných látek v nich se mírně liší, podle druhu či stanoviště. Všechny však obsahují vonnou silici s thymolem a cymolem, flavonoidy a další. Nejvíce silice mají mateřídoušky, kterým se dostává nejvíce slunečních paprsků. Pomáhají při nachlazení, kdy působí antisepticky a ulehčují odkašlávání, upravují trávení, posilují, hojí rány. Neměly by se však užívat dlouhodobě, k čemuž mimořádně lahodná chuť a vůně nálevu může svádět. Předávkování může vyvolat otravu doprovázenou omámením a podrážděním ledvin. Příliš dlouhé podávání značně otupí vnímavost organismu. Další použití je poté mnohdy neúčinné.
Oficiální jméno je půvabné, lidová pojmenování taktéž: duše Panny Marie, láska svatého Jana, mateřinka.
Poddruh je rozšířen na většině Evropy, u nás je hojný až roztroušený na celém území, s výjimkou jižní Moravy. Roste od nížin po podhůří, díky pěstovánía zavlékání však i vysoko v horách. Mateřídoušce vejčité pravé se daří na travnatých slunných stráních a loukách s kratší vegetací, na pastvinách, mezích, při okrajích lesů, lomů a cest. Na půdu je nenáročná, potřebuje osluněné a spíše sušší stanoviště.
Z těch rostlin na vaší zahradě, které vám přinesou užitek i nádhernou vůni, patří jistě mateřídouška k těm nejvýznamnějším.
