Sotva trochu sejde sníh, objevíme na záhonech zelené špičky cibulovin a hlíznatých rostlin. Tulipánům, narcisům nebo řepíkům chvíli trvá, než dorostou do květu, ale drobné sněženky, bledule, krokusy a modřence během několika teplejších slunných dnů rozkvetou v plné kráse.
Rod Crocus je česky správněji označován šafrán, název krokusy se používá hlavně pro jarní okrasnédruhy, pod pojmem šafrán si laik představí hlavně vzácné žluté koření– tedy sušené blizny šafránu setého (Crocus sativa), který vykvétá na podzim a je vždy fialový.
Také jarní botanické druhy nehýří barvami, jsou buď fialové nebo žluté. Z nich ale byla vypěstováno množství odrůda a kultivarů, které mohou být bílé, žluté, oranžové, růžové, fialové a modré, dokonce i proužkované. Všechny barvy jsou syté a zářivé, protože krokusy kvetou brzy, kdy je ještě málo hmyzu, takže ho musí umět nalákat. Krokusyozdobí trvalkové záhony, jarní trávníky i skalky, ne všechny druhy se ale dají pěstovat všude.
Velkokvěté krokusy
Většina jarních velkokvětých odrůd vznikla křížením fialového či bílého druhu Crocus vernus a žlutého Crocus flavus. Květymohou být až 15 cm vysoké, drobné čárkovité listyse krčí okolo nich, takže jednobarevná nebo pestrá skupinka na dosud pusté jarní zahradě skutečně září. Můžete mít například kultivary bílé Jean D´Arc, žluté Golden Yellow nebo až oranžové s vnějšími plátky namodralými Advance, tmavofialové Remembrance, modře a fialově čárkované Pickwick, šeříkový s tmavšími skvrnami Spring Beauty, bleděmodrý Queen of the Blues nebo novinku – skutečně růžový Roseus vypěstovaný z druhu Crocus tommasinianus. Velkokvětým krokusům se nejlépe daří na záhonech nebo pod stromy, kde nemůže dojít k přemokření půdy, do trávníků se příliš nehodí.
Botanické krokusy
Často se setkáváme s krokusy s menšími květy, zato rozrostlými po několika letech do širokých barevných polštářů. Jde o původní botanické druhy, zejména žlutý Crocus chrysanthus, ale také fialový Crocus vernus, šeříkový Crocus etruscus, velice brzy rozkvétající šeříkový Crocus tommasinianus, kterému se velmi dobře daří v trávníku stejně jako žlutému druhu Crocus angustifolius. Více květů z jedné cibulky nasazuje Crocus biflorus, který mívá na světlém fialkovém podkladu tmavší fialové nebo tmavočervené proužky. Také botanické druhy nemají rády přemokření, cibulky uhnívají a napadají je nemoci. Snesou ale dobře propustný trávník, jehož krásnou ozdobou jsou před prvním sekáním. Vzhledem k tomu, že vykvétají velmi brzy a listů je možno je zbavit už v květnu, zpravidla jim sekání trávníků nevadí a rozrůstají se v něm spokojeně po několik let. Krokusy jsou obecně trvalky, ale vzhledem k degeneraci cibulek a možnosti napadení plísněmi a houbovými chorobami je lepší je zhruba po pěti letech v červnu vyjmout, přebrat, nechat do podzimu zaschnout a pak znovu vysadit spolu s novými zdravými cibulkami.
Modřence
Máte rádi modrou barvu? Pak s jarem určitě uvítáte v zahradě velmi časně rozkvétající modřence. Existuje jich na třicet druhů, u nás se nejčastěji pěstuje modřenec hroznatý (Muscari neglectum). Ten je v teplých oblastech jižní Moravy přírodním druhem, ale ze zahrádek se rozšířil i na jiných místech. Na vrcholu 10 – 30 cm vysoké holé lodyhy nese hrozen drobných kvítků, které zdobí záhony dlouho, protože rozkvétajípostupně zdola nahoru. Když cibulky modřenců vysadíte na sušších místech do výživné spíše vápenaté půdy a listy otrháte až zaschnou a získaná síla se uloží do cibulek, budou se bohatě rozmnožovat a postupně vytvoří modré jarní paloučky. Pozor na výsadbu do trávníku – listy je možné posekat až koncem května, je tedy vhodnější modřence sázet jen tam, kde si přejete mít přirozeně kvetoucí louku, v často a od brzkého jara sekaném trávníku cibulky nebudou mít živiny pro květyv dalším roce.
