Paní zima předává vládu jaru prostřednictvím dvou kvítků, které se začínají objevovat ještě na sněhu a nekvetou příliš dlouho, ale na zahrádku je chodíme přímo tahat očima a užíváme si je i při procházkách v přírodě – vždyť nám přinášejí zvěst o jaru.
Sněženkám i bledulím z čeledi amarylkovitých, se daří v především v místech hodně nasáklých vodou. Těch ovšem bývá na jarní zahrádce dost pod keřia stromy, kde se dlouho drží sníh, i trávníkukolem jezírka. Pokud si tyto dvě rostlinky pletete, pozorně si je prohlédněte. Zjistíte, že zatímco bledule má všechny okvětní plátky stejné, u sněženek tomu tak není, mají tři lístky vnitřní, které tvoří jakousi trubičku, a kolem nich tři lístky dlouhé.
Sněženka jako první láska
V květomluvě znamená: „Tys moje první láska. Tys mi blahou vzpomínkou.“ Sněženek je asi patnáct druhů, vyskytují se hlavně v Evropě a v oblasti Kavkazu. U nás najdeme jediného planě rostoucího zástupce – sněženku podsněžník neboli sněženku předjarní (Galanthus nivalis). Tato vytrvalá bylina dorůstá výšky 10-20 cm, z páru sytě zelenýchdužnatých štíhlých lístků vyráží ještě pod sněhemstvol, který začátkem března vynese ke slunci poupátko a později bílý nebo bílo zelený kvítek, jehož kalíšek se šesti okvětními plátky se sklání k zemi jako zvoneček – jen zacinkat, že jaroje tu. Když odkvete, vytvářejí se plody – třípouzdré tobolky, které obsahují semena s přívěskem. I ty vypadají dekorativně, ale protože tvorba semen vysiluje cibulky a ze semínek vypěstujeme sněženky jen obtížně, raději je na zahrádcebrzy odstřihneme.
V zahradnictvích koupíme i cibulky dovezených druhů – Galanthus elwesii původem z Malé Asie, který vykvétá kulovitými většími květyuž v únoru nebo Galanthus byzanthinus a Galanthus plicatus z Turecka a Kypru, které mají na rozdíl od našich sněženek širokélisty, zachovávající půvab například skupině rostlinek zasazených v květináči ještě dlouho po odkvětu. Existují i šlechtěné hybridní odrůdy sněženky podsněžníku s plnými květy, například „Flore Pleno“.
Bledule jako věčná láska
Od února do dubna můžete podle květomluvy vyjádřit darovanou bledulí „Moje láska je věčná“. Není to nádherné? S jarem se prostě probouzí nejhlubší city. Bledulí (Leucojum) je asi deset druhů, u nás jsou ovšem doma jen dva – brzy rozkvétající bledule jarní (Leucojum vernum) a pozdější bledule letní (Leucojum aestivum). Ostatní druhy planě rostou jen v jižních evropských krajích a v severní Africe, odkud ostatně pocházejí i zmíněné dva, které do naší přírody byly zaneseny druhotně.
Jak rozeznat oba druhy?
Je to snadné – bledule jarní má stvol vždy jeden, výjimečně dva poměrně velké kalíšky květů. Jejich bílé okvětní plátky jsou na koncích zbarvené žlutě. Bledule letnína jednom stvolu nese na převislých stonečcích kvítků šest až sedm a plátky jsou na krajích zdobeny zeleným lemem. Květy jsou drobnější a můžete si ji tedy splést s konvalinkami, bledule má ovšem štíhlé tenké čárkovité>listy vysoké jen jako stvol, kdežto konvalinky se poznají podle širokých nápadných vysokých listů. Bledulím se bude také dařit na vlhké louce nebo v na jaře dobře nasáklých místech pod stromy, kde stín zachovává vlhkost půdy.
Chráněná jedovatá i léčivá krása
V cibulkách obou těchto bylin jsou obsažené alkaloidy, takže jde o jedovaté rostliny. Otrava se projevuje zvracením, průjmy ale také nadměrným sliněním. Organismus je pak značně oslaben. Alkaloid galathamin se používá ve farmaceutickém průmyslu pro léčbu degenerativních poruch centrálního nervového systému, další alkaloidy pomáhají při léčbě obrny a zánětu nervů. Bledule i sněženka jsou chráněny zákonem ČR, kde se řadí mezi ohrožené druhy, protože ubývá vhodných lokalit pro jejich výskyt. Ve volné přírodě se nesmí trhat a přemísťovat na soukromé zahrady. Nicméně jejich cibulky se dají koupit a na podzimvysadit na vlhkém místě, nejlépe v polostínu. Kvetou hned první rok na jaře, ze země je nemusíte vyndávat, cibulky se budou samy rozrůstat. Jen pokud je půda těžká a příliš suchá, je lepší cibulky po uvadnutí listů vyjmout, nechat odpočinout a zasadit na vhodném místě na podzimznovu.
