Mahonie patří k nejodolnějším z keřů pěstovaných v našem pásmu. Jsou známé a oblíbené pro svou dekorační hodnotu. Celý rod získal své jméno podle významného amerického zahradníka irského původu Bernarda McMahona, (1775 – 1816).
Mahonie patří do skupiny nejznámějších stálezelených keřů rozšířených v oblastech mírného pásma a subtropů. Rozšířené jsou v Severní a Střední Americe a ve východní Asii. Známo je asi 60 druhů, žádný z nich však není v Evropě původní, avšak běžně v Evropě rostou. Některé jejich druhy zde i zplaňují. Mahonie jsou keře blízce příbuzné dřišťálům.
Mahonie mohou v zahradě plnit několik funkcí
Mahonie jsou využívané k výsadbě do volně rostoucích živých plotů, často lemují předzahrádky anebo cesty. Velmi dobře se uplatní i jako zahradní solitéry. Vzhledem k ostrým hrotitým zubům kožovitých listů jsou mahónie pro živé ploty velmi výhodné. Ostré hroty přebírají obrannou funkci a činí takové živé ploty neprostupnými. Větve mahonií patří k oblíbeným vazačským materiálům. Využívají se hlavně při tvorbě věnců a smutečních kytic. Jejich květy velmi hojně navštěvují včely a stávají se tak jejich opylovači. Ptáci se živí jejich modrými bobulemi, čímž se starají o šíření semínek keřů do okolí. Během zrání dochází k úbytku jedovatého alkaloidu berberinu v plodech, a tak je mohou ptáci bez obav konzumovat. Vlivem obsahu tohoto alkaloidu má dřevo mahónií žluté zabarvení.
Mahonie cesmínolistá je u nás nejběžnější
Druh mahonie cesmínolisté (Mahonia aquifolium) má velmi hustě stavěné větve. U starých rostlin mohou narůst keře až do výšky okolo 2 metrů. Nejčastěji se však výška keřů pohybuje v rozmezí 1 metru. Listy mahónie cesmínolisté jsou složené obvykle z 5 – 9 lístků. Většina keřů je má v průběhu zimy zbarvené do purpurova. Žluté květy, které se na keřích objevují už v dubnu, jsou velmi silně vonné. Jejich vůně přitahuje velké množství opylovačů. Plody uzrávají na podzim a na keřích zůstávají do konce podzimu. Tyto plody se dříve využívaly k barvení limonád, marmelád a vín.
S cesmínolistou mahónií se setkáváme i v přírodě, běžně totiž zplaňuje, především v porostech suchomilných dřevin, avšak objevit se může i v lesních podrostech. Tento druh je u nás považován za invazivní rostlinu. Není třeba se ale obávat, není příliš agresivní a vliv tohoto druhu na původní společenstva je minimální. V minulosti byla magnólie cesmínolistá využívána Indiány jako léčivá rostlina. Zabírala při problémech dásní, účinkovala proti tuberkulóze anebo se používala jako tonikum, případně k čištění krve.
Mahonie Bealeiova patří mezi palmovité druhy
Mahónie Bealeiova (mahonia Bealei) je řazena mezi palmovité druhy. Její listy vyrůstají jen na vrcholu. Jsou složené ze 4 až 10 párů menších lístků. Jsou stejně tuhé, kožovité a pichlavé, jako listy mahonie cesmínolisté. Tento druh není dostatečně mrazuvzdorný pro naše podmínky. V západní Evropě se sice pěstuje, avšak u nás již podstatně méně. Mahónie Bealeiova dorůstá do výšky až 8 metrů, kvete rovněž žlutě a je také považována za léčivou rostlinu. Neměla by se jako léčivka užívat souběžně se skořicí. Účinky těchto dvou drog by se pak vzájemně rušily. Květy se u těchto rostlin zakládají na podzim a vykvétají až na počátku zimy. Mahonie Bealeiova se využívá se v čínském léčitelství jako posilující prostředek a rovněž k odbourávání revmatických problémů.
