K některým kvetoucím trvalkám se v našich zahradách vracíme, přestože se před nějakou dobou zdálo, že přestaly být „moderní“ a ze záhonů zmizí. Právě kamzičník je takový evergreen. Ve starých okrasných venkovských zahradách nesměl chybět a dnes je znovu v oblibě, protože jeho pěstování je snadné a dodá půvab kvetoucím záhonům od jara do léta.
Kamzičník známe především jako květinu zdobící jarní zahradu. Ve skutečnosti jde o rod s latinským názvem Doronicum, který zahrnuje asi 35 druhů. Jsou mezi nimi skutečně ty, které kvetou už od první poloviny dubna, ale také takové, které vykvétají mnohem později a vydrží zdobit trvalkový záhon až do srpna.
Všechny druhy kamzičníků mají jeden základní společný rys – kvetou jasně žlutě, jejich květy podobné kopretinám jsou nápadně velké a většinou vykvétají na vysokých lodyhách. Nejlépe tedy zazáří v pozadí nižších rostlin nebo promíchané na jaře třeba s červenými tulipány, v létě s modrými ostrožkami.
U nás se nejčastěji v zahradách najdou kříženci kamzičníku jitrocelového a kamzičníku Columnova. Bohatě rozrostlé trsy pokrývají mnohdy celé záhony u domů, kde se na pozadí zdi na počátku jara krásně vyjímají stejně jako třeba na pozadí tmavých jehličnanů.
Pokud chcete kamzičník menšího vzrůstu do skalkyzahranictví kamzičník Clusiův, druh, který je domovem v Alpách i ve Vysokých Tatrách. Vytváří nízké přízemní růžice listů, z jejich středů vyrážení lodyhy jen 10 – 30 cm vysoké s jediným zato velkým květem jasně žlutým až lehce oranžovým, skutečně slunečně vybarveným. Zvláštností tohoto druhu je i to, že vykvétá později a skalku zdobí od července až do září.
Ve skalkách můžete ale pěstovat také kamzičník východní. Pochází také z horských terénů, takže snese i chudší zeminu mezi kameny alpina. Pak také jeho lodyhy nebudou tak vysoké, jako když tento druh vysadíte na záhon se zemonou bohatou na humus. Dobře se hodí k řez, protože listy se drží při zemi a lodyhy s květy jsou holé.
Naopak nápadně vysoký vzrůst má kamzičník jitrocelovitý. Vyžene do výšky až 100 cm. Lodyhy s květy jsou bohatě olistěné, právě podle toho ho rozlkišíte od kamzičníku Columnova, který jednak nedorůstá takové výšky, ale „jen“ asi půl metru, jednak má lodyhy sece také olistěné, ale léstky na nich jsou podstatně menší než listy na bázi.
Všechny tři posledně zmíněné druhy vykvétají na jaře a vydrží kvést až do června, zejména když květy budete postupně odstřihávat a nenecháte rostliny vyčerpávat tvorbou semen. Kamzičníky je stejně lepší vysazovat z rozdělených trsů než pěstovat ze semínek. Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv z desítek hybridů různého vzrůstu, odstínů žluti i velkosti květů, pamatujte, že kamzičníky mají rádi slunce se zastíněním pouze přes největší polední žár. Půda by měla být lehká a dobře propustná.
