Hvozdíky jako symboly v historických souvislostech
Podle řecké mytologie mají hvozdíky božský původ. Ten je spjat s dosti hrůzným příběhem. Málokomu z nás se ale při pohledu na tyto krásné drobné kvítky navíc velmi půvabně vonící tento krutý příběh odplaty bohyně Artemis vybaví. Každý smrtelník má spíš na očích to, jak by takové hezky vypadající hvozdíky zaujaly pěkné místo na jeho skalce anebo v záhonu.
Hvozdíky jako symboly v historických souvislostech
Řecké označení Dianthus získaly hvozdíky odvozením od sousloví z řečtiny Dios Athos – Diova květina. Známo je na 300 druhů hvozdíkovitých (Caryophyllaceae), jejichž domovem je nejčastěji Evropa, dále pak Asie a Afrika. Těžištěm jejich rozšíření je Středomoří.
A jaký krutý příběh z života božstva doprovází zrod hvozdíků? Lovící bohyně Artemis byla při lovu vyrušena pastýřovou hrou na šalmaj. Artemis se rozlítila a pastýři za to vzteky vyrvala oči. Později začala bohyně Artemis svého skutku litovat, a tak nechala vyrůst z pastýřových očí první hvozdíky.
Další legenda, tentokrát spojená s francouzským králem Ludvíkem IX. vypráví o křížové výpravě do Tunisu, která se uskutečnila roku 1270. Na ní se král rozhodl léčit své vojáky nakažené morem šťávou právě z hvozdíků. Bohužel ale sám morové nákaze podlehl. Pověst hvozdíku jako léčivé rostliny se dostala s křižáky do Francie a tam se na základě toho staly hvozdíky velmi oblíbenými.
Do šlechtění hvozdíků se pustil samotný neapolský král René I. z Anjou. U Bourbonů získaly hvozdíky takřka stejně velkou oblibu, jako tomu bylo u lilií. Z historických záznamů je známo, že hvozdíky si velice oblíbil i vojevůdce Ludvík II. Ten se dokonce rozhodl sepsat návod na jejich pěstování. V období trvání Velké francouzské revoluce se stal červený karafiát symbolem odsouzenců, kteří ho na popravu gilotinou nosili v klopě, aby všem ukázali svou věrnost Bourbonům.
Červený karafiát je také symbolem lásky a zasnoubení. Tato symbolika má původ s největší pravděpodobností ve vlámském svatebním zvyku. Jestliže osoba zobrazená na portrétu z období 15. – 17. století má v ruce hvozdík, zcela jistě to znamená, že osoba oznamuje své zasnoubení.
V období křesťanství je hvozdík spojován s Pannou Marií. Nejslavnější plátna s tímto námětem, tedy s Pannou Marií s karafiátem vytvářeli i takoví mistři jako da Vinci, Rafael a Dürer. Růžový hvozdík představuje slzy Panny Marie, a proto se lidově říká domácím hvozdíkům „slzičky“. Navíc tvar hvozdíků připomíná hřebík, což je nástroj umučení Krista, tak se i hvozdíky považují za symbol Kristova utrpení. Český název hvozdík má svůj původ v pravoslavném výrazu „gvozd“, což znamenalo hřebík. Dosud je zdrobnělina výrazu – hřebíček používána v oblasti Moravy k označení květů hvozdíku.
