Je zcela logické, že každý majitel okrasné zahrady touží mít ve své botanické sbírce ty nejexotičtější a nejkrásnější rostliny. Mezi kultivary, které k sobě přitahují pozornost nejvíce, patří rozhodně ty jedovaté, a to nejen díky jejich atraktivnímu vzhledu. Na jedovatých rostlinách je fascinující především to, že na jedné straně dokážou člověka třeba i zabít, a na straně druhé – po odborných procesech zpracování, mohou ve formě léků vyléčit i ty nejzákeřnější nemoci.
Míra toxicity v těle rostlinje ovlivněna hlavně účinností jedu a jeho povahou. V těle se mohou některé jedovaté rostlinnélátky rozkládat velmi pomalu, čímž dochází k jejich hromadění. Důsledkem je pomalá chronická otrava. Opakem je pak otrava akutní, jejíž příznaky lze pocítit záhy po konzumaci jedu. V antických dobách se na otrávení lidí používal zejména bolehlav (Conium maculatum). Právě odvar z bolehlavu údajně usmrtil i slavného Sokrata, jak popsal ve svých pamětech jeho žák, Platón.
Nejčastější příčiny otravy:
– Nesprávné využití v lidovém léčitelství
– Lehkovážnost a zvědavost, zejména u dětí
– Záměna s jedlými rostlinami
Smrtelně jedovaté
Všechny uvedené rostlinymůžete bez obav pěstovat na své zahradě. Podmínkou je vyhýbat se jejich konzumaci a dodržovat základní hygienické návyky. Obecně se nedoporučuje vysazovat je do rodinných zahrad, kde si hrávají malé děti. Prudce jedovatý je například štědřenec svěšený (zlatý déšť – Laburnum anagyroides). Děti se nechají zlákat žlutými květy zlatého deště, ale už po pěti snědených kvítcíchjim hrozí smrtelné nebezpečí. Ještě toxičtější jsou však nezralé plody, které se velmi podobají fazolovým luskům. Příznaky otravy pak bývají pocení, nevolnost, zvracení, průjem, zrychlená srdeční činnost, zrychlené dýchání.
Durman (rod Datura) – ačkoli jsou všechny části durmanu jedovaté, zůstává zdrojem hodnotných léčivých látek. Jeho požití způsobuje žízeň, zkreslené vidění, blouznění, mimovolné pohyby a bezvědomí. Prilbica modrábývá zase označována za nejjedovatější rostlinuEvropy. Celá rostlina obsahuje vysokoúčinný alkaloid – aconitin. Několik gramů rostliny postačí na smrtelnou otravu dospělého člověka. Jed může pronikat i přes pokožku při manipulaci s rostlinou. Vážně ohroženy jsou dětihrající si s listynebo květy. V minulosti se používala jako prudký jed na hubení krys.
Mladé lístkya výhonky břečťanu (Hedera helix Linné) působí také dráždivě na pokožku. Listy a plody mohou po požití vyvolat zažívací potíže. Brslen evropský(Euonymus europaea L) je zase například jedovatý úplně celý – nejvíce však plody. Toxické látky obsažené v brslenu způsobují poškození jater a ledvin. Smrtelná dávka čítá 30 až 40 plodů. Jmelí (rod Phoradendron) na jabloních, dubech a v korunách topolů obvykle roznášejí ptácisvým trusem. Lidé ho kdysi považovali za všelék na každou nemoc. Ve skutečnosti je jedovaté, zejména jeho bobule, které mohou způsobit i smrt. Ani zvířata se jmelí obvykle ani nedotknou.
Vraždící cibule
Mnoho z pěstovanýchokrasných cibulovin je prudce nebo mírně jedovatých. Tragicky může skončit záměna cibule kuchyňské s cibulovitými hlízami ocúnu (Colchicum autumnale), který je prudce jedovatý. Největší koncentrace jedu se nachází v hlíze a semenech, 2-5 gramů semen představuje smrtelnou dávku pro dospělého člověka. Známé jsou dokonce i otravy skopovým nebo kozím mlékem, pocházejícím ze zvířat, která při pasení sežrala listy ocúnu. Mezi jedovaté rostliny patří i narcisy, tulipány, korunovky, bledule, sněženky a mnoho dalších, jejichž cibule jsou nejen nejedlé, ale jejich konzumace mohou vyvolat vážné zdravotní potíže.
Důležité je naučit se rozpoznávat a porovnávat rostliny a vést k tomu hlavně děti. Nejjednodušší způsob, jak je upozornit na možná nebezpečí na zahradě a v přírodě, je formou hry.
