Obdiv a popularita patří k tradici těchto rostlin už dlouhá staletí. Kulturní formy pivoněk byly v Číně za vlády dynastie Sung (960-1279) vyvažovány dokonce čistým zlatem a předávaly se jako věno nebo jako součást dědictví. Překrásné pivoňky se tedy v Číně šlechtí už přiblížně1500let.
Kdysi dávno byla ve středomoří připisována pivoňce doslova kouzelná moc. Její jméno totiž souvisí se starými řeckými bájemi. Zdědila ho po Paionovi, lékaři, který uzdravil Háda, vládce podsvětí. Kořen pivoňkyprý pomáhá uzdravit epilepsii a onemocnění ledvin.
Načechrané voňavé krásky jsou pivoňky, jak je obvykle známe. Dávno už sice neplatí, že jsou to květiny ze zahrad našich babiček. Dnes se pěstují v mnohem pestřejších variantách, řezané zdobí i svatební kytky nevěst. Dříve jsme je vídali nejčastěji v červené někdy i v bílé barvě pivoňky lékařské (Paeonia officinalis). V dnešních zahradácha parcích potkáme daleko více druhů. V odborné literatuře je najdete mezi trvalkami. Z větší části patří pivoňky mezi bylinya z menší části mezi dřeviny. Jsou to jedny z nejkrásnějších a nejvděčnějších květin.
Snad nejčastěji je dnes pěstována pivoňka čínská (Paeonia lactiflora) v nejrůznějších nádherných barvách. Méně známé jsou pivoňky japonské, s jednoduchými květya velkými žlutými tyčinkami.
Zato pivoňky keřovité s bohatou škálou barev a tvarů jsou hitem nejedné zahradnické výstavy. Trošku v pozadí zůstává jemná a nízká a po celý rok ozdobná pivoňka tenkolistá (Paeonia tenuifolia). Nejspíše ji můžeme najít na skalkách.
Mezi nesporné výhody pivoněk jako rostlin patří jejich dlouhověkost. Vydrží na jednom místě klidně i deset let a více. Starší rostlinysnášejí přesazení dokonce špatně, proto je nutné zajistit jim nerušený dlouhodobý pobyt na jednom místě. Je však potřeba je vysadit do hluboké výživné půdy a každým rokem je přihnojovat – nejlépe kompostem anebo plným průmyslovým hnojivem. Od třetího roku je vhodné je na jaře před vyrašením přihnojovat. Poté je přihnojte znovu v létě po odkvětu. Velmi jim prospěje menší přídavek kompostu anebo chlévské mrvy.
Pivoňkynesmíme sázet hlouběji, než byly na původním stanovišti, jinak by po dlouhá léta nekvetly. Pokud si nejsme zcela jisti, zasadíme je tak, aby nad pupeny na kořenovém krčku byly maximálně tři centimetry zeminy.
Pivoňky mají rády slunné stanoviště a umístění za větrem. Nevhodný je pro ně kyselý rašelinný substrát a taktéž těžká zamokřená půda. V našich podmínkách jsou pivoňky plně mrazuvzdorné. U mladších rostlin je vhodný zimní kryt z chvojí. Množí se dělením větších trsů, a to na konci léta. Každý oddělek by měl mít 2 až 3 očka.
Pokud řežeme pivoňky do vázy, je to nejlepší, když jsou květy ve stádiu otvírajícího se poupěte. Jestliže chceme vázu naplnit červenými pivoňkami, mějme na paměti, že by pod nimi neměl být bílý ubrus, opadající okvětní lístky by jej mohly zabarvit.
Mezi velmi málo pěstované druhy pivoněk patří Pivoňka Woodwardova – její květ vypadá jako květ čemeřice. Něčím zvláštním je druh Paeonia mlokosewitchii, která uchvacuje pro pivoňky nezvyklou jasně žlutou barvou. Mezi oblíbené druhy patří bílá (Angelika Kaufmann) a dále růžová a červená (William Cranfield).
Pivoňky se hodí především pro objemnější kytice. Lze ji velmi působivě doplnit drobnějšími kvítky. Pro svou krásu a omamnou vůni se stane královnou jakékoli vázy nebo svatební kytice.
