Na zahradách chceme pěstovat nejen běžné, i když krásné rostliny, ale také bychom tam rádi uvítali rostliny zajímavé svým vzhledem a stavbou, které na sebe upoutají pozornost hned první pohled. Mezi ty, které splňují všechna tato kritéria, jistě patří rostliny převislé, neboli smuteční. Běžně jsou označovány kultivarovým jménem Pendula (anglicky Weeping).
Některé typy převislých dřevin dosáhly v současnosti takové oblíbenosti, že je dnes můžeme vidět takřka v každém parku, japonské zahradě anebo jsou použity v nejrůznějších sadových úpravách. Jedná se nejčastěji o převislé vrby, buky, habrya lísky. Takovéto nádherné rostliny si jistě zaslouží, aby zahradu zdobily jako solitéry.
Za účelem zvýšení estetického vzhledu různých zahradních partií skvěle poslouží i jehličnanys převislým habitem. Jejich význam spočívá především v nevšední někdy až bizarní podobě. Uplatní se především jako solitéry v trávnících, zkrátka všude tam, kde budou mít dostatek volného prostoru kolem sebe, tam kde je možné náležitě využít jejich nevšední vzhled. K takovým lze zařadit například borovice vejmutovku (Pinus strobus Pendula). Dále se můžeme zařadit například odrůdu cypřišku nutkajského Pendula. Jedná se o vzpřímeně rostoucí koniferu s úzce kuželovitým vzrůstem asi do 15 m, s nepravidelným ovětvením, hlavními větvemi většinou odstávajícími, dlouhými převislými větvičkami s převislým vrcholem. Jehlice má malé spíše šupinovité a mají trvale tmavě zelenou barvu. Prospívá mu normální nepříliš suchá zahradnípůda na slunném místě a skvěle se uplatní jako solitéra ve větších zahradách. Miluje oblasti se zvýšenou vzdušnou vlhkostí a překvapivě prospívá dobře i v oblastech průmyslových, kde je nepříznivé ovzduší.
Bohužel choulostivým avšak zvláště krásným jehličnanem s převislým vzrůstem je odrůda cedru atlaského Glauca Pendula. Dosahuje výšky mezi 10 – 15 m a do šířky 5 – 10m. Charakterizují jej husté převislé vzpřímené větve, později převislý vrchol a šedé až namodralé jehlice. Zavděčíte se mu slunným až mírně zastíněným, ale dobře chráněným stanovištěm s propustnou výživnou půdou. Nelze ji však vysadit jinam než do teplých, chráněných poloh.
Základní druh cedr atlaský pochází z pohoří Atlas v severní Africe a patří k nejotužilejším ze všech cedrů. Hojně se pěstuje na jihu a západě Evropy. Výborně se mu daří i na Krymu, na černomořském pobřeží Kavkazu, kde tyto stromypřinášejí na velkém množství plodů klíčivá semena.
Dekorativníhodnota těchto výjimečných rostlin je doslova nevyčíslitelná. Pokud jim pěstitel dopřeje vhodné podmínky, ozvláštní jeho zahraduna dlouhé desítky let.
