Atmosféra, výsadba, inspirace a materiály silně inspirované uměním jsou základními stavebními kameny tohoto zahradního stylu. Hovoříme-li tedy o konceptuálních zahradách, mluvíme vlastně spíš o umění a jeho ztvárnění v zahradním prostředí.
Styl konceptuálních zahrad spatřil světlo světa na konci 20. století, je to tedy nejmladší ze všech zahradních stylů. Svůj podíl na vzniku tohoto mladého stylu měl umělecký směr nazývaný „land art“.
K rozvoji konceptuálního stylu a k jeho představení široké veřejnosti nejvíce přispívají zahradní festivaly a světově proslulé zahrady pořádající tématické výstavy. Tato tvorba neovlivňuje jen majitele zahrad, kteří toto pojetí přijali za své, ale ovlivňuje i tvorbu zahradních architektů.
Vzhledem k uměleckému zaměření těchto zahrad se dá předpokládat, že se na jejich vzhledu budou významnou měrou podílet nejrůznější typy materiálů, což je pravda. V konceptuálních zahradách se můžeme setkat jak s novými technologiemi, tak s netradičními materiály, kupříkladu s betonem, ocelí, pryží, plexisklem, sklem a také s textilními materiály.
Výjimkou není ani to, že v tomto typu zahrad nenaleznete žádnou výsadbu. Rostliny zde obvykle tvoří součást velkolepého obrazu, ztvárnění myšlenky jejich tvůrce, ale nenajdete je jen tak vysazené v půdě. Použité rostliny nejčastěji podtrhují texturu a barvy, netradičně představují také pohyb. Často se zde setkáváme také s opakujícími se motivy. U konceptuálních zahrad nejsou žádnou výjimkou ani přírodní sochy, které dotvářejí celkový zážitek z daného místa a zdůrazňují ráz krajiny.
A čím se architekti nechávají při tvorbě konceptuálních zahrad inspirovat? Nejčastěji jsou to ekologické projekty, což má podpořit boj za šetrné zacházení s přírodním bohatstvím.
Koncept – čili klíčový prvek novodobého typu zahrad může být autorem realizován na základě okamžité ideje, ale může to být také přesné vyhodnocení vztahu hlavního prostoru s okolním prostředím, kulturou a historií místa. A právě druhý nastíněný postup vede nejčastěji k nejlepším výsledkům.
Veškeré smysly jsou v konceptuálních zahradách podněcovány výraznými strukturami, hrou barev, světla a stínu. Někde se s rostlinami počítá, aby podpořily záměr a hlavní myšlenku celého zahradního díla, jinde se výsadby zcela ignorují. Dramatičnost však přesto nejlépe podpoří skupinové výsadby, podtrhnou dojem z celé kompozice.
Ke klíčovým prvkům konceptuálních zahrad nejčastěji řadíme: instalace a objekty, sochy, umělé povrchy, abstraktní výsadby a použití různých barev. Tento neobvyklý zahradní styl však dosud velmi často podněcuje debaty na téma: Co vlastně je a co už není zahrada?
