Naši předkové nepoužívali na svých zahradách žádné chemické prostředky, neměli skvělé mechanické pomocníky, jaké máme dnes my, a přesto jejich zahrady jen vzkvétaly a v mnohém směru bychom jim i dnes jejich pěstitelské úspěchy mohli závidět. Čím to?
Lidé se totiž už odedávna snažili využívat takové pěstitelské metody, které vycházely z postupů blízkých přírodě a přirozeně tedy využívaly materiály, které zase na zahradě vznikaly, například kompost. Zahrady obecně vyžadují především trpělivost, uvědomění si přírodních souvislostí a hlavně zápal a nadšení pro věc. Na všem, o co pečujeme s láskou, se naše snaha vždy projeví.
Začněme například u žížal. Ty patří k nejvydatnějším a nejusilovnějším zahradním pomocníkům zlepšujícím půdní podmínky na každé zahradě. A pokud bychom jich na naši zahradu chtěli přilákat ještě více, naše babičky by nám jistě doporučily přilákat je na kávovou sedlinu. Na jejich přilákání se však dříve běžně používala i krevní nebo rohová moučka, ale třeba i kozlíkové kapky.
Až se na vaší zahradě zase zjara začnou objevovat kopřivy, nezavrhněte je hned a popřemýšlejte, jak je co nejlépe v zahradě využít. Kopřivy jsou totiž pro vaši zahradu dobrými sousedy. Zvláště se nám tato sousedská spolupráce vyplatí v případě, že chceme pěstovat na zahradě bylinky. Společenství kopřiv jim totiž zaručí, že budou mít vyšší obsah silic, a to je vlastně to, proč bylinky pěstujeme. Při takovém společném pěstováníale musíme udržet růst kopřiv na uzdě, a tak je potřeba jejich podzemní oddenky z času načas odstraňovat.
Většině zahrádkářů už se určitě přihodilo, že na své zahradě našli mraveniště. S tím můžeme udělat krátký proces hned několika způsoby a všechny budou v souladu s přírodou, přesně tak, jak nás to učili naši předkové. První varianta, kterou můžeme na mravence v zahradě uplatnit je, že nabereme celé mraveniště na lopatu a rozprášíme ho po zahradě. Ptáci sezobou kukly mravenců a ještě si na nich pochutnají a kolonie mravenců, která je rozrušená, už se jen velmi těžko obnoví.
Víte, že na hraboše zabírá černý bez? Naše babičky říkávaly, že ti, kteří se už příliš dlouho na svých zahradách potýkají s hraboši a vyzkoušeli kde co, aby je ze své zahrady vypudili, by měli vysadit černý bez. Pach černého bezu hraboše odpuzuje. Nejúčinnější je nalít hrabošům do děr jíchu připravenou z listí černého bezu. Toto opatření pak ještě zopakovat, pokud se hraboš nevzdává.
Není zahrádkáře, který by nikdy nesváděl na své zahradě boj s plži. Dobrá rada, kterou by nám prarodiče jistě doporučili, je pěstovatna zahradě reveň (rebarboru) a její listy pak náležitě využít. Velké reveňové listy fungují velmi spolehlivě jako shromaždiště plžů. A právě toho lze velmi dobře využít, a to tak, že tyto listy po zahradě rozmístíme, během dne se pod nimi budou shromažďovat plži, které pak pohodlně sesbíráme.
A na závěr vzpomeňme jednu dobrou radu našich předků, která je univerzálního charakteru. Víte, jak velmi snadno získáte univerzální prostředek k hubení hmyzích zahradních škůdců všech vývojových stádií, a to od vajíček až po dospělce? V minulém století se k tomuto účelu velmi zdárně využíval bramborový odvar. Odvar z vařených brambor necháme zchladdnout a rostliny pak touto vodou pokropíme.
Rady našich předků, které nám v zahradách pomohou, jsou, jak vidíte, velmi snadno realizovatelné a není tedy nejmenší důvod, proč bychom je na svých zahradách nemohli používat i nyní.
