Dámu oslovíte květinou, kuchaře nebo kuchařku v létě určitě pěkným svěžím salátem. Jak mu říkat? U nás mu říkáme nejčastěji hlávkový, i když hlávky každý druh netvoří. Řekněme tedy raději listový – a může být zelený, zabarvený do červena, s listy hladkými i kudrnatými. Na zahrádce ho můžete pěstovat od časného jara do pozdního podzimu, takže na talíři budete mít stále čerstvý.
Zelené listy některých druhů rodu locika (Lactuca) se lidé naučili konzumavat v pradávných dobách. Dnešní saláty jsou kulturní rostliny vypěstované z asijských jedlých druhů. Salát jako lahodná zelenina je popsán již ve starověkém Egyptě, kde měl dokonce i svého vlatního boha. Odtud pěstovánísalátu pro kuchyňskou úpravu převzaly starověké národy evropské a postupně se rozšířil jako Locika setá (Lactuca sativa) do celého světa, dnes ho najdeme v mnoha odrůdách a varietách jako nedílnou součást snad každé světové kuchyně. Podoba salátu jako kulturní zeleniny pěstované ve velkém se ustálila zhruba v 16. století. Již tehdy zahradníci a zelináři také zjistili, že salát se snadno rychlí, a tak již na francouzskédvoře Ludvíka IV. se na tabulích objevoval jako první rychlená zelenina již v lednu – a podával se tak prakticky celoročně.
Základní rozdíl růstový je mezi saláty hlávkovými (Lactuca sativa var. capitata) a listovými (Lactuca sativa var. crispa) – tedy těmi, které při růstu vytvoří pevnou hlávku a těmi s volnými listy. Vedle nich pak existuje ještě salát římský (Lactuca sativa var. Romana), který se od nich liší chutí. Zatímco první dva jsou chuťově zcela neutrální, římský salát je poměrně silně nahořklý. Množství hořčinů je zdraví prospěšné, podporuje trávení a v horkých dnech osvěžuje tělo, ale u nás na rozdíl od středomořských zemí nejsme na tuto chuť salátu příliš zvyklí, římskou varietu tedy pěstujememnohem méně.
Pevné hlávky ledové i máslové
Hlávkové saláty vytvoří ze vzrostlých listů pevně zavinuté hlávky. Výhodou je, že tím pádem nemají příliš tendenci vyhnat do květu a můžete je napěstovat pěkně velké. Výrazně se od sebe liší saláty máslové s jemnými, křehkými, ale také bohužel rychle vadnoucími listya saláty ledové. Ty byly vyšlechtěny v Americe až v 19. století, do módy ale přišly až v posledních desetiletích. Jsou stále oblíbenější, protože jejich křehké, jakoby zmrzlou vrstvičkou vody potažené listy vydrží po sklizni velmi dlouho svěží a neuvadlé. Můžeme je tedy spotřebovávat postupně, zatímco máslový salát je nutné zkunzumovat podkud možno do 24 hodin po sklizni. Máslové i ledové saláty se pěstují v široké škále druhů s listy hladkými, kadeřavými, zelenými i červenými.
Salátem řekneš vše (Zdroj: ) Salátem řekneš vše (Zdroj: ) Salátem řekneš vše (Zdroj: )
Stále čerstvé listy přímo ze záhonu
Listové saláty známe hlavně pod nejznámějším označením Lollo – zelená a červená odrůda a dubáček. Lollo má velké listy výrazně kadeřavé a vypadá tedy na talíři velmi dekorativně. Dubáček se přezdívá také trháček nebo česáček. To proto, že jeho listy tvarem připomínající dubové, můžete otrhávat postupně, košťál bude obrůstat postupně dalšími. To je možné i odrůd Lollo, ale vzhledem k tomu, že ty vydrží v chladničce dva i tři dny pěkně svěží, zpravidla se sklízejí celé. Nedávnou novinkou je salát typu Salanova s hluboce rozeklanými listy, které se tak po odříznutí rozpadnou na malé lístečky. Z hlediska servírování vzhledných celých lístků, zelenýách nebo červených, je to samozřejmě zajímavé.
Od jara do zimy
Pěstování salátu je poměrně snadné, patří mezi rostlinyi pro zahradníky začátečníky, a to dokonce i z vlastního výsevu. Když kupujete semínka, dbejte hlavně na výběr rané, polorané, pozdní nebo zimní odrůdy. Ty jsou vyšlechtěny tak, aby zvládaly delší nebo kratší dobu denního světla a stihly narůst. Všechny saláty potřebují humózní půdu a spotřebují z ní hodně živin, ale protože vyrostou rychle, není třeba je příliš přihnojovat. Zato zálivka je nutná pravidelná, raději v menších dávkách častěji, aby salát mohl nabrat na růstu a přitom zespodu neuhníval. Pro výsev přímo na záhony je ideální doba v létě – přes den potřebuje salát teplotu kolem 20 °C, v noci mu stačí 10 °C, takže nám na záhoně krásně vyklíčí. Za zhruba čtyři týdny je třeba sazeničky vyjednotit, případně přesadit na místo, kde salát za 6-12 týdnů budete sklízet. Pro urachlení sklizně můžete sazenice podsadit černou fólií, u raných odrůd vysévaných na jaře pak na přikrytí použijete bílou fóliii z netkané textilie, která mladé rostlinky ochrání před chladem. Pokud chcete mít čerstvý salát i v zimě, budete potřebovat skleníki jinak ovšem budete sklízet do prvních větších mrazů a ze sadby předpěstované na podzim a přezimované ve fóliovníku nebo pařeništi už velmi brzy zjara.
Alespoň půldruhého kila ročně
Salát, to je dokonalý mix vitaminů, minerálních látek, hořčinů, enzymů a vlákniny. Sice nic z toho neobsahuje v mimořádně velkém množství, ale právě ona směs je pro naše tělo velmi přínosná. Podporuje trávení, pomáhá hospodaření těla s vodou a přitom prakticky nekonzumujete žádné kalorie, takže ho můžete sníst, co hrdlo ráčí. Pozor ovšem na slazenou zálivku– ta už nekalorická není, ideální je tedy podávat salát jen s pár kapkami kvalitního salátového oleje, mírně osolený, případně okořeněný trochou pepře, doplněný nasekanými bylinkaminebo cibulkou a pokapaný citronovou šťávou. Odborníci na zdravou výživu doporučují sníst alespoň kilo a půl salátu za rok – při lehounkých listech to znamená v ideálním případě jednu porci denně.
