Není u nás zahrada, kde by nerostl alespoň stříbrný smrk nebo zakrslá borovice. Okrasných jehličnanů je ale mnoho druhů, některé v našem podnebí žijí přirozeně, jiným musíme věnovat trošku víc péče, aby přežily tuhou zimu. V každém případě ale i zimní zahradu zdobí paletou různých odstínů žluté, zelené a stříbrné.
Určitě dobře znáte stříbrný smrk. Správný název je smrk pichlavý (Picea pungens), má husté větve a krásné modrostříbrné zbarvení jehliček. Najdete i kultivar s převislými větvemi, ten nezabere místo do šířky, ale s výškou si neporadíte. Do menší okrasné zahrady je tedy lepší vysadit zakrslou odrůdu „Glauca Globosa“, ta roste pomalu a jen do 1 – 1,5 metru.
Chcete, aby vaše zahrada hrála barvami od jara do zimy? Opravdovou proměnu jí zajistí jiné jehličnany. Na jaře jsou světle zelené novými výhonky, v létě zdobí sytou zeleň hnědé šišky a v zimě se jehličí promění do stříbrna. Takto si s námi hraje například jalovec obecný (Juniperus communis „Hibernica“), štíhlý sloup hustých větviček s pichlavými krátkými jehličkami. Bude se svou siluetou krásně vyjímat jako soliter i ve skupině nižších keřů. Do široka rozložitý a barevně proměnlivý je modravý cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana „Elwoodii“), dá se ovšem tvarovat i do kulata, stejně jako smrk Pančičův (Picea omorika „Nana“) s jehličkami na líci zelenými a zespodu stříbrnými. Jejich stříbrné záblesky vytvářejí v dešti i na slunci neuvěřitelné efekty.
Pro pestrost skladby koutku s jehličnany si určitě vysadíte i některé druhy se žlutými až temně zlatými jehličkami. Na výběr je například několik poměrně nových odrůd tújí východních. Odrůda „Elegantissima Aurea“ vyroste jako hustý štíhlý stromek až do výšky tři metry a můžete z ní mít i hustý vysoký živý plot nebo předěl zahrady. Naopak bobeček „Aurea Nana“ nepřeroste 1,5 metru a soudečkový tvar se bude krásně vyjímat uprostřed trávníku nebo jako dominanta skalky. Rychle rostoucí zerav Thuja plicata je statný strom, měnící v zimě barvu ze zelené do bronzova. Odrůda „Zebrina“ je zelenožlutě proužkovaná a mezi ostatními tújemi působí jako veselá kejklířka. Proč túje mění světlé i tmavší tóny v zimě do bronzova? Tento odstín v přírodě signalizuje zvěři, že rostlina je uschlá, takže ji neokusují – i rostlinná říše má své ochranné mimikry. Pro nás je ale důležité, že lesklá bronzová je v zimní zahradě nápadně efektní. A když si chcete zachovat něco sytě žlutého až zlatého, pořiďte si cypřišek Lawsonův žlutopestrý (Chamaecyparis lawsoniana „Aurea“), půvabný nejen svou barvou, ale i špičatě kuželovitým tvarem s hustou strukturou větví.
Pro účel i pro dekoraci
V posledních letech nám nebe dovede nadělit přes noc i deset, patnáct centimetrů sněhu. Ten k ránu s tím, jak začne s přibývající teplotou tát, těžkne, což může být pro některé stromy pohroma. Dřevo smrků, borovic, jedlí i jalovců, tújí a tisů je křehké a snadno se pod tíhou sněhu láme. Nebo se stromy rozčísnou – větve povolí a už se nevrátí do původního tvaru, ztepilé stromky se rozloží do šířky. Nesvědčí to jejich vzhledu ani zdraví. U smrků a jedlí to obvykle vyřešíme prořezáním, u kuželovitých a kulovitých dřevin je ovšem třeba rozčísnutí a polámání zabránit. Proto je před zimou raději svážeme. Když k tomu použijete pevné světlé lýko a trochu si s „obvazem“ pohrajete, třeba na něm uděláte pár efektních mašlí, získáte na posmutnělé zimní zahradě i zajímavou veselou dekoraci. A nezapomeňte, že jehličnaté stromy v suché zimě potřebují dodávat vláhu – v bezmrazých dnech je tedy několikrát za zimu zalijte. To platí dvojnásob u stromků pěstovaných v nádobách na terasách nebo na schodištích – nesmí vám do jara nikdy úplně vyschnout.
Víte jak se řekne rusky vrba? Vrba. A jak se řekne rusky smrk? Smrk. Hmmm. Ale i tak se řemeslníkům podařilo místo vrby pokácet smrk. A to nějak Karel nemůže rozdýchat. No ani se mu nedivíme.
