Možná jste si někdy cestou po městě všimli, že tam, kde byla ještě nedávno hromada odpadků, rostou květiny. Nebo jste při noční cestě domů viděli několik postav s motyčkami v ruce, které sázely malé rostlinky. Nebyli to vykonavatelé veřejně prospěšných prací, ale tzv. guerilla gardeneři, neboli tajní zahrádkáři, kteří obhospodařují převážně to, co jim nepatří.
Opuštěné kousky půdy, které jsou většinou ve vlastnictví státu – to je přesně to, co guerillový zahradník vyhledává, a kam se v noci potají vydá s lopatkou nebo rýčem a sazeničkou v ruce (s okrasnou rostlinou, zeleninou, ale třeba i s ovocným stromkem), přičemž sleduje většinou tento cíl: vtisknout místům, která nás obklopují, nový smysl, z čehož si navíc odnáší dobrý pocit. Může se jednat o formu vyjádření názoru na vlastnictví půdy nebo na způsob jejího využití, ale taky o svébytnou provokaci, společenský protest nebo prostě jen zálibu v zahradničení.
Zákazy a adrenalin
Všechno to zní sice pěkně, ale lidé by takové skutky neprováděli potají, kdyby v tom nebyl háček. Výsadba na cizích pozemcích je totiž nezákonná. A proto má guerilla gardening punc zakázanosti a při vysazování nechybí adrenalin. Právě proto přitahuje určité typy lidí, takže v parku s rýčkem pravděpodobně nepotkáte postarší sousedku odvedle, která tak ráda okopává vlastní záhonky na zahrádce za domkem.
I tento způsob revolty proti státu a neefektivnímu využívání půdy má své kořeny a nezrodil se jen tak z ničeho. Už v 70. letech se už totiž Liz Christy, mladá umělkyně z New Yorku, o něco podobného pokusila. Našla opuštěný pozemek plný odpadků a se svými přáteli jej vyčistila a zaplnila stromy a květinami. Místní byli nadšení, zahrada se potom stala zahradou komunitní, a navíc funguje i v dnešních dnech.
Guerilla gardening po celém světě
Tímto nápadem se začalo inspirovat čím dál více lidí a guerilla gardening se tak postupně rozšířilo do zbytku světa. Neznamená jen vysázení rostlinek na opuštěném místě, ale i podél řeky, podél cyklostezek nebo stezek pro in-line bruslaře, i jedna jediná květina před supermarketem nebo autobusovou zastávkou, která tam při troše zamyšlení vlastně nemá co dělat, je často dílem tajného zahrádkáře dobrodruha.
Někteří vysadí stromek nebo květinu a s dobrým pocitem ji potom nechají napospas okolnímu světu, jiní se ale na místo stále vracejí a o svůj na černo vytvořený záhonek s láskou a starostlivostí pečují. I oni se ale setkávají s problémy, a to hlavně s tím, že sazeničky na novém místě nevydrží, protože půda není kdovíjak výživná, nebo se po záhonku občas někdo projde. Proto je lepší vybírat odolné a nenáročné rostlinky, které navíc nesvádí svými výraznými barvami a květy kolemjdoucí k jejich utržení.
Rozhlédněte se kolem sebe!
Zkuste se dívat kolem sebe a všímat si neobvyklých věcí – květiny nebo stromy na místech, kde ještě nedávno nerostly, nebo tam, kde byste je rozhodně nečekali, jsou možná známkou toho, že takový guerilla zahradník bydlí i kousek od vás.
A pokud vás myšlenka zvelebování jinak mnohdy šedých koutů města nadchla, zabruste třeba na stránky guerilla gardening na Facebooku, nebo mrkněte na blog guerillagardening.org. Třeba se i vy můžete přidat a vytvořit ve svém okolí nenápadnou pohodu, která nic nestojí. Počítejte ale s tím, že za neoprávněný zásah do vlastnického práva vám, v případě, že se vlastník pozemku (a to i stát) začne bránit, hrozí pokuta až 15 tisíc korun.
Pokud navíc začnete vysazovat nepůvodní druhy rostlin, například invazní rostliny, které by mohly ostatní rostliny a jejich prostředí ovlivnit, hrozí pokuta až 50 tisíc. Přesto ale guerilla zahradníků přibývá. Pokut se nebojí, důležitější pro ně je žít v takovém prostředí, ze kterého můžou mít dobrý pocit. A guerilla zahradníky většinou sice nijak nevítají, ale hlavně ani neodsuzují magistráty měst. Takže vzhůru do toho!
Martina Tlachová
Publikováno: 26. 10. 2010, Autor: