Guerilla gardening – tajní zahrádkáři možná i u vás
Možná jste si někdy cestou po městě všimli, že tam, kde byla ještě nedávno hromada odpadků, rostou květiny. Nebo jste při noční cestě domů viděli několik postav s motyčkami v ruce, které sázely malé rostlinky. Nebyli to vykonavatelé veřejně prospěšných prací, ale tzv. guerilla gardeneři, neboli tajní zahrádkáři, kteří obhospodařují převážně to, co jim nepatří.
Guerilla gardening – tajní zahrádkáři možná i u vás
Opuštěné kousky půdy, které jsou většinou ve vlastnictví státu – to je přesně to, co guerillový zahradník vyhledává, a kam se v noci potají vydá s lopatkou nebo rýčem a sazeničkou v ruce (s okrasnou rostlinou, zeleninou, ale třeba i s ovocným stromkem), přičemž sleduje většinou tento cíl: vtisknout místům, která nás obklopují, nový smysl, z čehož si navíc odnáší dobrý pocit. Může se jednat o formu vyjádření názoru na vlastnictví půdy nebo na způsob jejího využití, ale taky o svébytnou provokaci, společenský protest nebo prostě jen zálibu v zahradničení.
Zákazy a adrenalin
Všechno to zní sice pěkně, ale lidé by takové skutky neprováděli potají, kdyby v tom nebyl háček. Výsadba na cizích pozemcích je totiž nezákonná. A proto má guerilla gardening punc zakázanosti a při vysazování nechybí adrenalin. Právě proto přitahuje určité typy lidí, takže vparku s rýčkem pravděpodobně nepotkáte postarší sousedku odvedle, která tak ráda okopává vlastní záhonky na zahrádce za domkem.
I tento způsob revolty proti státu a neefektivnímu využívání půdy má své kořeny a nezrodil se jen tak z ničeho. Už v 70. letech se už totiž Liz Christy, mladá umělkyně z New Yorku, o něco podobného pokusila. Našla opuštěný pozemek plný odpadků a se svými přáteli jej vyčistila a zaplnila stromy a květinami. Místní byli nadšení, zahrada se potom stala zahradou komunitní, a navíc funguje i v dnešních dnech.
Guerilla gardening po celém světě
Tímto nápadem se začalo inspirovat čím dál více lidí a guerilla gardening se tak postupně rozšířilo do zbytku světa. Neznamená jen vysázení rostlinek na opuštěném místě, ale i podél řeky, podél cyklostezek nebo stezek pro in-line bruslaře, i jedna jediná květina před supermarketem nebo autobusovou zastávkou, která tam při troše zamyšlení vlastně nemá co dělat, je často dílem tajného zahrádkáře dobrodruha.
Někteří vysadí stromek nebo květinu a s dobrým pocitem ji potom nechají napospas okolnímu světu, jiní se ale na místo stále vracejí a o svůj na černo vytvořený záhonek s láskou a starostlivostí pečují. I oni se ale setkávají s problémy, a to hlavně s tím, že sazeničky na novém místě nevydrží, protože půda není kdovíjak výživná, nebo se po záhonku občas někdo projde. Proto je lepší vybírat odolné a nenáročné rostlinky, které navíc nesvádí svými výraznými barvami a květy kolemjdoucí k jejich utržení.
Rozhlédněte se kolem sebe!
Zkuste se dívat kolem sebe a všímat si neobvyklých věcí – květiny nebo stromy na místech, kde ještě nedávno nerostly, nebo tam, kde byste je rozhodně nečekali, jsou možná známkou toho, že takový guerilla zahradník bydlí i kousek od vás.
A pokud vás myšlenka zvelebování jinak mnohdy šedých koutů města nadchla, zabruste třeba na stránky guerilla gardening na Facebooku, nebo mrkněte na blog guerillagardening.org. Třeba se i vy můžete přidat a vytvořit ve svém okolí nenápadnou pohodu, která nic nestojí. Počítejte ale s tím, že za neoprávněný zásah do vlastnického práva vám, v případě, že se vlastník pozemku (a to i stát) začne bránit, hrozí pokuta až 15 tisíc korun.
Pokud navíc začnete vysazovat nepůvodní druhy rostlin, například invazní rostliny, které by mohly ostatní rostliny a jejich prostředí ovlivnit, hrozí pokuta až 50 tisíc. Přesto ale guerilla zahradníků přibývá. Pokut se nebojí, důležitější pro ně je žít v takovém prostředí, ze kterého můžou mít dobrý pocit. A guerilla zahradníky většinou sice nijak nevítají, ale hlavně ani neodsuzují magistráty měst. Takže vzhůru do toho!
