Některé druhy koření jsou běžnou součástí našich jídelníčků, jiné jsou méně obvyklé. Hřebíček patří k těm známějším z hlediska použití, méně známý je však již jeho původ. Je příbuzný dobře známé myrtě.
Hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum) pochází z Moluckých ostrovů. Je to poměrně vzrostlý stálezelený strom z čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Pěstuje se však hlavně na Mauritiu, Zanzibaru a v dalších oblastech vlhkých subtropů. Jako kořeníjsou využívána jeho příjemně vonící suchá poupata. Jeho tuhé lesklé listymají elipsoidní tvar. Květy vytvářejí husté laty, které jsou nejdříve zelené, později rudé. Silně aromatická poupata hřebíčkovce se sbírají ještě před rozevřením, což je doba, kdy mají nejvyšší obsah silic. Hlavní složkou hřebíčkové silice je eugenol. Ten nachází široké uplatnění ve farmacii, zvláště ve stomatologii.
Jako koření je znám hřebíček již z dob před naším letopočtem. Využíván je hojně do nejrůznějších omáček, k nakládání zeleninya hub, k přípravě kečupů ale také do sladkého pečiva. Poměrně dobře známá je rada, která doporučuje při bolesti zubu rozkousání hřebíčku, který má působit dezinfekčně a bolest zubu poté ustoupí. Hřebíček se tedy přidává i do zubních past, ústních vod a dokonce i do voňavek. Ničí plísně a rozkousaný osvěžuje dech. Hřebíček také napomáhá trávení i dobré funkci dýchací soustavy. Má i výrazné účinky při zevní léčbě revmatismu i plísňových onemocnění.
V místě svého původu využíván hřebíček k aromatizování proslavených hřebíčkových cigaret. Díky místnímu zvyku – kouření hřebíčkových cigaret je Indonésie na první celosvětové příčce ve spotřebě hřebíčku.
Podle některých pověr se dříve zavěšovaly na kolébky malých dětí náhrdelníky z hřebíčku navlékané na černé nitě, aby byly děti v bezpečí. Proti pomluvám měl zase působit hřebíček nošený neustále při sobě.
Pomocí hřebíčku se dá nejen vařit, ale zároveň je skvělý i při výrobě domácí kosmetiky, nebo repelentu. Poradíme, jak z hřebíčkové tinktury, alkoholu, citronové trávy, meduňky a levandule vytvořit domácí parfém.
