Tyto rostliny nepatří rozhodně k žádným novinkám. Mnohé druhy plektrantusů pěstovaly už kdysi naše babičky a nejen proto, že se jim tyto rostliny líbily, ale také proto, že měly a mají mnoho užitečných vlastností.
Například kopřivotvarý Plectranthus fruticosus býval pěstován jako rostlina se schopností odhánět šatní moly a také podle toho dostal své lidové pojmenování – molice.
Celý rod Plektranthus čítá snad 350 druhů, které rostou rozšířené po tropech celého světa. Plektrantusy mají tkáně hojně prostoupené vonnými silicemi, a tak není divu, že v minulosti byly hojně využívány jako léčivky a také jako koření. Kdysi dávno se věřilo, že stačí do místnosti uložit jedinou tuto rostlinu a zmírní to revmatické potíže.
Některé druhy jsou velmi zajímavě vybarvené, jejich listy jsou zdobené, lemované bílými okraji, působivě zaoblené, další mají krásně barevnou žilnatinu, jiné naprosto okouzlující m způsobem voní. Některé však vypadají jako zcela obyčejná kopřiva, ale jejich pyskaté květy složené v bohatá květenství v nejrůznějších odstínech fialové, růžové, modré nebo bílé jsou opravdu okouzlující. Africké druhy Plectranthus esculents a Plectranthus edulis vytvářejí dokonce podzemní hlízy, které se v tropech sklízejí pod názvem „kafferské brambory“, aby byly následně konzumovány.
Několik druhů plektrantusů má přepadavý růst, skvěle se tedy hodí do balkonových truhlíků, nádob, na terasy. Tradičně se množí odstřiženými výhonky uloženými na nějakou dobu do sklenice s vodou. A jako z vody opravdu rostou. A právě i vzhledem k bohatým přírůstkům skvěle vyplní každý volný prostor truhlíku. Vzhledem k dostatku světla a tepla se jim na balkónech daří opravdu skvěle. Jejich bujný růst zde ukončí až příchod podzimních mrazíků.
K těmto typům se řadí například natalský Plectranthus verticillatus. Roste stejně dobře v polostínu i na slunci. Jeho odlámané, nebo odstřihnuté výhonky velmi snadno zakořeňují. Poznáte ho podle okrouhlých bledě zelných listů, které jsou na rozdíl od listů jiných odrůd téměř lysé. Na plném světle se jeho listy ze spodní strany probarvují až do růžova.
Listy zdobené síťnatou do šeda zabarvenou kresbou má další druh Plectranthus oertendahlii. Jeho stonky jsou purpurové. Tento druh zůstává kompaktnější, a proto je zvláště vhodný pro pěstování v bytech. Z času na čas se na něm objevují hrozny bílých květů.
K nejběžnějším hrnkovým květinám patříval a dosud v Evropě patří druh Plectranthus fruticosus. Vadnoucí větévky tohoto druhu bývaly zavěšovány do šatních skříní jako přírodní odpuzovače molů. Jeho rychlý růst mu vysloužil pověst rostliny spolehlivě vyplňující na zahradách a v záhonech hluchá místa. Ve své domovině dorůstá jako polokeř až do výšky 2 metrů. Jeho květy jsou levandulově zabarvené bohatě rostoucí v hroznech. Tato odrůda je s úspěchem pěstována již od sedmdesátých let 18. století.
Sklípkani se od pavouků liší svou velikostí a rozeznávávají se tři druhy. Pan Šťastný poradí, jak se o jednotlivé druhy starat a prozradí vše, co potřebujete k chovu sklípkanů vědět.
