Empetrum – šicha – vhodný doplněk vřesoviště a navíc s jedlými plody
Stálezelené poléhavé vřesovištní keříky jsou u nás málo známé, ačkoli se vyskytují i v našem zeměpisném pásmu. Tvarově působí velmi zajímavě, a to i jejich plody, které mají 2x vyšší obsah vitaminu C, než je tomu u borůvek. Rostliny dávají přednost kyselým půdám, takže jsou to ideální společníci do zahradních vřesovišť. Na našem území se s nimi můžeme setkat v přírodě v oblasti Jeseníků, Krkonoš a hlavně na Šumavě.
Empetrum – šicha – vhodný doplněk vřesoviště a navíc s jedlými plody
Využití jedlých plodů
Empetrum čili šicha patřila dříve do skupiny Empetraceae neboli šichovitých rostlin, ovšem toto zařazení bylo přehodnoceno a vzhledem k morfologii listů byly rostliny zařazeny nově mezi rostliny čeledi vřesovcovitých.
Nejčastěji se vyskytují v mírném až subarktickém pásmu severní polokoule a rovněž v Jižní Americe. Plody těchto rostlin jsou kulovité peckovice tak trochu podobné borůvkám. Jsou sice jedlé, ale nepříliš chutné. Nicméně v mnoha zemích na sever od nás se často sbírají a zpracovávají. Přidávají se do marmelád, zavařenin anebo do koláčů společně s dalším bobulovitým ovocem nebo se z nich vyrábějí šťávy. Rostou běžně ve Švédsku, Finsku a Norsku. Plody obsahují tvrdší semínka.
Zakomponování do zahrady
Poléhavé až vystoupavé keříky šichy často tvoří doslova kobercový pokryv půdy. Daří se jim v půdách bohatých na rašelinu a neobsahujících vápník. Jsou to rostliny ideální pro výsadbu pod jehličnany, kde vytváří kobercovitou plochu.
V zahradách je můžeme vysazovat také do skalek a vřesovišť, kde vytvoří zajímavý kontrast k ostatním rostlinám, a to zvláště kvůli velké odlišnosti drobných lístků a velkému množství plodů v podzimním období. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostliny vyloženě mokřadní, neměly by ani na zahradě trpět nedostatkem vláhy.
Zdroj: archiv redakce
Odlišné druhy nestejných výšek
Celkem existuje přibližně 5–17 druhů těchto rostlin rostoucích v mírném pásmu.
Empetrum nigrum (šicha obojaká čili obouplohlavná) má poněkud větší rostliny. Jsou spíše vzpřímené a dosahují výšky mezi 20–40 cm. Její květy jsou oboupohlavné, mají mírně zelenkavě narůžovělý či načervenalý nádech. Plody mají černou barvu. Tento druh se nejčastěji přirozeně vyskytuje ve Skotsku, na Islandu, v Kanadě a na Sibiři.
Šicha obecná je keřík o něco nižší, vyrůstající do výšky od 15 do 30 cm, ovšem bohatě se rozrůstající na šířku, a to až do 120 cm. Podlouhlé čárkovité listy mají ve svém úžlabí jednopohlavné květy zajímavé zelenavě růžové až zelenavě červené barvy. Plody dosahují velikosti hrachu. S tímto druhem se můžeme setkat v horských oblastech střední, jižní a západní Evropy, dále v severní Asii a Americe. Pozor, u nás se jedná o zákonem chráněný druh.
Odrůda ‚Bernstein‘ zaujme svými tmavě červenými plody, zatímco odrůda ‚Leucocarpum‘ nabídne plody bělavé. S červenými plody se setkáme u odrůdy ‚Lucia‘, která je zajímavá i netradičním vybarvováním listů v průběhu roku. Při rašení má olistění barvu krémovou, ta pak přechází v létě do nažloutlé barvy a s přicházející zimou se listoví zbarví do červena.
Zdroj: archiv redakce
Druhy vyskytující se v ČR
V ČR se vyskytují druhy Empetrum atropurpureum (šicha tmavočervená), Empetrum eamesii (šicha eamnesova), dále E. nigrum (šicha obecná nebo také černá), E. rubrum (šicha červená) a konečně E. hermaphroditum (šicha obojaká).
