Zájem o přírodu, ekologii a zdravý životní styl nás vede k pěstování vlastní zeleniny, ovoce a bylinek bez použití syntetických hnojiv. Proč si ale nezjednodušit život a synteticky vyráběná hnojiva nepoužívat i nadále? Proč je zelenina pěstovaná přírodní cestou chutnější? Proč jsme zapomněli na dříve běžně používaná organická hnojiva, která jsou všude kolem nás? Používání rychle rozpustných hnojiv má svá úskalí…
Přírodní zahradničení je poměrně diskutované téma, které je běžné nejen mezi zahrádkáři, ale také mezi odbornou veřejností a zahradními architekty, kteří se stále častěji tímto tématem zabývají i v rámci projekce nových zahrad.
Poptávka po přírodních a permakulturních zahradách se v posledních letech značně zvýšila a není se rozhodně čemu divit. Stále více se totiž snažíme i na malém kousku půdy vypěstovat vlastní zeleninu, u které víme, jak byla pěstována a co jsme použili na její výživu a ochranu proti chorobám a škůdcům.
Abyste se ale dočkali zdravé sklizně, je nutné začít používat také nezávadná hnojiva, která do půdy dodají vhodné poměry živin, které nebudou v zelenině zvyšovat obsah dusičnanů, nebudou ničit půdní strukturu, a které se nebudou v přebytku vyplavovat do podzemních vod.
Zdroj: archiv redakce
Výživa půdy tak trochu jinak
Dříve bylo samozřejmé, že zemědělci na svých malých polích hnojili stájovými hnojivy, každý zemědělec měl ve svých chlévech hospodářská zvířata, která se zároveň starala o výživu zemědělských ploch. Dnes už se chovem zabývá málokdo a stájová hnojiva jsou tedy pro většinu z nás nedostupná. Proto je nutné hledat jiné alternativy hnojiv, ale věřte, že jich je opravdu mnoho a jejich příprava nás mnohdy nestojí ani moc času.
V první řadě můžeme začít i jakousi prevencí vůči nadměrným ztrátám stávajících živin. Zkuste svou zeleninu pěstovat v druhově pestré polykultuře. Každý druh plodiny má totiž zcela odlišné požadavky na živiny a disponuje odlišným kořenovým systémem. Je dobré vedle sebe pěstovat rostliny s kořeny, které dosahují do odlišné hloubky, půda se pak tak rychle nevyčerpá.
Mezi zeleninou pěstujte leguminózní rostliny, tedy takové, které mají na svých kořenových hlízkách bakterie vážící vzdušný dusík, který pak přeměňují na formy přijatelné pro rostliny. Touto schopností disponují rostliny z čeledi bobovitých (Fabaceae), do kterých patří například jetel (Trifolium), hrachor (Lathyrus), lupina (Lupinus) a mnoho dalších. V blízkosti bobovitých rostlin se tak daří plodinám náročných na dusík.
Při hnojení zahrady také nezapomínejte na zahradní kompost či vermikompost, který vyrábí specifický rod červených žížal. Kompostem do půdy nedodáváte pouze živiny, ale také nutnou organickou hmotu, která je pro půdní život naprosto stěžejní. Tato hmota vzniká rozkladem těl živočichů a rostlin a pro půdní mikroorganismy představuje bohatou hostinu. Tyto organismy ji pak rozkládají a přeměňují na živiny přijatelné pro rostliny. Jedná se tak o věčný koloběh, který má ale za následek i zlepšení půdních vlastností, jako schopnost držet a vázat živiny a v neposlední řadě také drobtovitá struktura s obsahem půdního vzduchu.
Určitě jste již také slyšeli o možnosti domácí výroby bylinných jích, které se ovšem musí po dokončení kvasných procesů silně ředit vodou, aby nedošlo k popálení rostlin. Tyto jíchy obsahují obrovské množství živin a dají se vyrobit i z volně rostoucích bylin jako jsou například kopřivy, vratič nebo třeba heřmánek.
Podobně jednoduchá je i výroba zákvasu ze slepičího trsu, který se musí také před aplikací značně ředit. Při používání jích a zákvasů vždy pamatujte, že tato hnojiva musíte aplikovat pouze na vlhký půdní povrch, aby nedošlo k poškození kořenového vlášení hnojených rostlin.
Další možností, která do půdy dodá organickou hmotu bohatou na živiny, je také zelené hnojení. Tato metoda není rozhodně žádnou novinkou, mnohdy se používá i na velkých produkčních zemědělských plochách. Zelené hnojení ovšem můžete vysévat také na své zahradě, osivo je snadno dostupné ve specializovaných obchodech a ekologicky zaměřených internetových obchodech.
Zelené hnojení vyséváte před nebo mezi plodinami, ale stejně tak i na konci sezony. Způsoby zapravení této hmoty se dost názorově liší. Někteří zahrádkáři razí názor, že by se mělo zelené hnojení posekat a hloubkově zapravit do půdy, ale tato metoda způsobuje půdní degradaci. Zelené hnojení je tedy lepší zapravit do půdy pouze mělce rycími vidlemi, při čemž nedochází k narušení půdního života, což je velice důležité hlavně před začátkem zimy.
