Jedlá zahrádka jako třešnička na dortu každé zahrady
Samozásobitelství možná nabude na aktuálnosti, až se ukáže, jak s našimi peněženkami zamává korona krize. Zasaďte se na zahradě dostatek ovoce a zeleniny, abyste nemuseli spoléhat jen na vnější zdroje. Navíc vlastní výpěstky mají výhodu v každé době: že znáte původ a nemusíte se obávat, chemických reziduí, tak jako u kupované produkce.
Jedlá zahrádka jako třešnička na dortu každé zahrady
Samozřejmě, že více možností při tvorbě jedlé zahrady umožňuje prostorná zahrada, ale své jistě odvedou i bylinky za oknem nebo drobné ovocné v květináči na malé městské terase.
Pěstování vlastních jedlých rostlin je navíc skvělou terapií. Při péči o rostliny si totiž velice příjemně odpočinete. Kouzlo vlastní sklizně spočívá především v tom, že víte, co za přípravky jste použili při pěstování daných rostlin.
V současné době vede trend ekologického pěstování rostlin, při kterém hrají důležitou roli přípravky na biologické bázi. Hnojiva i látky používané na ochranu rostlin neobsahují žádné syntetické příměsi, takže se perfektně rozloží a nehrozí, že spolu se sklizní si na talíř připravíte nějaká ta chemická rezidua.
Zdroj: archiv redakce
Co je jedlý les?
Permakulturní zahradníci rádi využívají prostor na maximum. Důkazem toho je například správně založený jedlý les, který nemusí chybět ani na vašem pozemku. Je pro něj typické patrovité uspořádání rostlin, které využije každičký kus pozemku.
Nejvyšší patro obsadí ovocné stromy, na ně navazují v nižších patrech i na porostních okrajích jedlé keře. V nejnižším patře pak rostou jedlé byliny nebo drobné ovoce, vysadit lze samozřejmě i jedlé liány.
Do jedlého lesa si tak můžete vysadit různé ovocné dřeviny, které vyžadují podobné podmínky pro růst. Pokud sortiment zvolíte správně, můžete z lesa sklízet během celé sezony.
Co do jedlého lesa vysadit?
V nejvyšším patře mohou převládat různé staré odrůdy jabloní a hrušní, z nichž sklidíte plody určené nejen pro konzumaci začerstva, ale které se budou hodit i pro následné zpracování na křížaly, marmelády či povidla. V nejvyšším patře se mohou kromě zmíněných ovocných druhů vyskytovat také oskeruše, slivoně, třešně či ořešáky královské.
Na porostním okraji se bude dobře dařit trnkám, růžím šípkovým nebo třeba muchovníkům a mišpulím. Do polostinného podrostu s kyselejší půdou lze vysadit borůvky chocholičnaté. V nejnižším patře mohou růst například jahodníky, brusnice, klikvy nebo různé stínomilné byliny.
Zdroj: archiv redakce
Bylinkoviště nebo jen bylinkový záhon?
Asi nikoho nepřekvapí, že bylinky stále stoupají na popularitě u široké veřejnosti. Nejen že se jedná o vesměs vzhledově atraktivní rostliny, ale zároveň umožňují i široké uplatnění v kuchyni, při výrobě domácí kosmetiky i při oblíbené aromaterapii.
Bylinkoviště může mít plochu třeba několik desítek metrů čtverečních, ale pro menší rodinu vystačí i bylinkový záhonek o ploše jednoho metru čtverečního.
Předem si rozmyslete, k jakému účelu budete rostliny pěstovat. Zatímco někomu bude vyhovovat záhonek s kořeninovými druhy, jiný ocení zase lékárenskou výsadbu určenou pro přípravu přírodních léčiv. Naprosté většině bylinek vyhovuje dobře oddrenážovaná půda s vyšším obsahem štěrku, ve které nestojí ani po zimě voda a plně osluněné stanoviště.
Nic nemá tak velkou tradici jako klasické zeleninové záhony. S těmi byste se setkali již před dávnými generacemi, protože právě tyto záhonky měly rodinu zásobit potravou po co nejdelší období.
Pojetí současných zeleninových výsadeb se poměrně dost liší. Jako zeleninovou výsadbu lze pojmout klidně i samotný kompost, který osázíte okurkami, dýněmi či řepou.
Permakulturní pěstitelé zase prosazují pěstování zeleniny v druhově bohaté polykultuře, kde vedle sebe rostou druhy zeleniny i bylinek s odlišnými nároky na živiny. Velkou výhodou těchto praktických polykultur je minimální zátěž půdy, která se tak jednostranně nevyčerpá a není ji proto nutné každý rok hnojit vysokými dávkami hnojiv.
Při tvorbě zeleninových záhonů je dobré přeci jenom trošku plánovat dopředu a pokud možno si každý rok zaznamenat alespoň přibližný osazovací plán, ve kterém se dozvíme, kde byly vysazeny jaké druhy zeleniny. Je totiž prokázáno, že se některé druhy po sobě nesnesou a je dobré je během let navzájem prostřídat.
