Dřišťály lákají na zahradu spoustu užitečných tvorů, jsou nenáročné na pěstování, a tak v zahradě mohou plnit i okrasnou funkci. Drobným varietám se dobře daří v omezeném prostoru, takže budou skvělým materiálem pro výsadbu do nádob, navíc málokterá dřevina právě tak jako dřišťál nabízí tak širokou paletu barev a odstínů.
Podíváme-li se na dřišťály zblízka, uvidíme různé odrůdy obyčejných keřů ovšem neobyčejně krásných. Kromě Austrálie a Antarktidy se s nimi setkáte všude. Existuje na 500 druhů, které s úspěchem přežívají kruté zimy, ale také horká léta. Mohou být solitérními rostlinami, ale hodí se i ke společné výsadbě do záhonů s trvalkami anebo jako vděčné keře do živých plotů či obrub chodníků.
Pestrost barev a druhů
Nejvíce barevně atraktivních dřišťálů vzniklo z kultivaru dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergií). Velmi často jsou v našich zahradách k vidění zvláště dřišťály s červenými až purpurovými lístky. Všichni milovníci světlých barev uvítají nepřehlédnutelné zlatolisté kultivary dřišťálu Thunbergova Aurea nebo Bonanza Gold.
K těm odrůdám, které během roku procházejí nejrozsáhlejší barevnou proměnou, patří kultivar Kelleriis. Vidíme-li jeho plamenně žhnoucí podzimní podobu, jen těžko uvěříme, že v průběhu sezony nás okouzlí tmavozelenými lístky s bělorůžovým žíháním. Limetkově zelené zbarvení lístků nabídne nízká odrůda Green Carpet. Tato varieta se rozrůstá spíše do šířky až 1,5 m. Jeho rozpustile odstávající větvičky vypadají zajímavě.
Zimní okrasa
U většiny opadavých druhů dřišťálů nalezneme krásně červené bobule. Naopak v obsáhlém rodu těchto rostlin najdeme spoustu těch, které si i přes zimu ponechávají svěže zelené listy. Například druh Berberis buxifolia Nana perfektně poslouží jako skvělá náhražka zimostrázu.
Co do velikosti patří doslova k obrům mezi stálezelenými druhy dřišťál úzkolistý a dřišťál Juliin s dlouhými kožovitými listy. Krásné povětšinou lesklé vejčité bobule vyniknou právě na opadavých druzích, zatímco vždyzelené druhy mívají bobule spíše modré až černé.
V zahradě stejně jako po celém světě prospívají dřišťály takřka v každém prostředí. Dají se jimi osadit svahy, skalky i břehy rybníčků, jež nejsou trvale zamokřené. Pokud jim zabezpečíme takovou výsadbu, kde bude dostatečná cirkulace vzduchu, nijak se nezvýší ani riziko napadení dřišťálů padlím. Volně vysazené keře dřišťálů si naprosto vystačí s běžnou srážkovou vodou, ovšem v nádobách vysazené druhy zaléváme pravidelně, a to hlavně v období letních veder.
Skrýše pro užitečné tvory
Celá řada dřišťálů opravdu kouzelně kvete, což pochopitelně láká důležité opylovače ke sběru nektaru. Zlatožluté květy nalezne hmyz na vzpřímeně rostoucím dřišťálu Juliině a obloukovitě převislém dřišťálu úzkolistém. Také stálezelený dřišťál Darwinův má co nabídnout. Má kouzelné pomerančově oranžové kvítky visící na růžových stopkách. Jakmile se během léta z barevných květů začnou tvarovat plody, nepohrdnou jimi ani kosi nebo drozdi.
Z mnohých druhů dřišťálů vyrostou husté keře, které poskytnou úkryt mnoha ptačím druhům při hnízdění. Opeřenci v nich nacházejí i vhodná místa k pouhému odpočinku. Cítí se tu být v naprostém bezpečí, protože otrněným větvím těchto keřů se kočky vyhýbají.
Ohrožení v podobě larev zlatěnky
Snad jediné nebezpečí, které u nás může dřišťálům hrozit, je napadení žravou larvou pilatěnky dřišťálové. Jedná se o drobný černý hmyz, který lze snadno odstranit ručním sběrem, postřiky v tomto případě nemají valný efekt. Její nenasytné bělavé larvy s černými a žlutými skvrnkami jsou schopny za několik dnů odlistit prakticky celý keř.
