Pichlavá kráska světlice barvířská na vaší zahradě zazáří
Prakticky během celé své historie lidstvo užívá barvířské i léčivé schopnosti světlice, zvané také saflor. V poslední době začínáme oceňovat i její krásné barvy, které září na záhonech jako sluníčko.
Pichlavá kráska světlice barvířská na vaší zahradě zazáří
Tato rostlina má opravdu dlouhé historické záznamy. Zbytky světlice byly nalezeny v pohřebních věnečcích faraónů třinácté dynastie, tedy z doby před nějakými třemi tisíci lety. Ještě před nimi ji pravděpodobně pěstovaly asyrské a perské národy, které její žluté a červené kvítky užívali jako barvivo.
Znali ji i ve starověké Číně, kde ji zase využívali v léčitelství. Etiopané ze světlice lisovali kvalitní oleje. Jedná se tedy o velmi starou kulturní rostlinu, s níž se ve volné přírodě nesetkáme.
Bodlák zbavený ostnů
Za předky světlice barvířské jsou považovány některé druhy bodláků. Příroda je opatřila ostny proto, aby ptáci nevyzobávali jejich olejodárná semena. Je ale pochopitelné, že pěstitelé, kteří mají světlice na svých zahradách pro okrasu, oceňují spíše beztrnné odrůdy.
Některé genobanky dodnes udržují stovky krajových odrůd. Nalezneme mezi nimi pozdní i rané druhy, 25centimetrové, ale i odrůdy takřka dvoumetrové. Různé druhy mají i různou barvu květů. Kromě široké škály světlic s červenými květy mohou nakvétat i v oranžových, žlutých a dokonce i v bílých odstínech.
Čím dříve na jaře světlice vysejeme, tím mohutnější rostliny z nich vyrostou a budou mít i více květenství na rozvětvených stoncích. Se zvyšujícími se teplotami je posilována jejich květní tvorba.
Rostlinky začínají vzcházet již při teplotách 4 °C. Mladé rostliny pozbyly mrazuvzdornost, a tak v našich podmínkách pěstujeme světlice pouze z jarních výsevů. Díky svému původu jsou rostliny světlice barvířské velmi odolné vůči suchu a také vůči kolísání teplot. Při pozdějších výsevech byste se pravděpodobně nedočkali správné zralosti semen, která by se dala sbírat jako osivo pro příští rok.
Zdroj: archiv redakce
Dobře snese sucho
Slunné stanoviště a jakákoli propustná půda budou světlici barvířské naprosto postačovat. Nesnáší totiž přemokření. Je-li pěstována při vysoké vzdušné vlhkosti, hrozí ji napadení houbovými chorobami. Vysoká hladina spodních vod vede k nekrózám kořenů.
Světlice jsou schopny díky svým někdy až tři metry dlouhým kořenům čerpat vláhu z opravdu velké hloubky, jsou tedy na srážkové vodě závislé zcela minimálně. Ani plevel není světlicím na obtíž. Starší rostliny si samy poradí s konkurencí plevelů. Pro výsev je vhodné použít 3 g osiva na metr čtvereční, což vám zajistí cca 50 rostlin.
Světlice pro krásu
Jakmile se světlice dostane do stadia, kdy má plně rozkvetlé terminální úbory, řežeme ji k sušení. Zavěsíme a usušíme ji v plně větraných tmavých prostorách. Bíle kvetoucí odrůdy obvykle při sušení zešednou, a tak se doporučuje jejich síření. Do vázy řežeme světlici právě nakvétající. Svěží vydrží ve váze cca 4 dny. Postupně začnou nakvétat boční úbory a ty znásobí trvanlivost květin ve váze.
Zdroj: archiv redakce
Náhrada koření
Kvítky oranžových a rumělkových odrůd vytrhané z květních úborů se používají jako náhražka šafránu. Nedojde sice k tak silnému obarvení pokrmů, jako je tomu u klasického šafránu, ale květy světlice jsou podstatně zdravější.
Východoasijské léčitelství předepisuje užívání při gastritidách, artritidách, k posílení krevního oběhu, při bronchitidách i nefritidách. Dokážou rozšiřovat cévy, a tak snižují krevní tlak. Novodobé výzkumy navíc dokázaly izolovat látky, které mají silné antioxidační účinky a začalo se tak s nimi pracovat dokonce i na využití při onkologické léčbě.
