Polštářovité trvalky rozzáří nejen okraje záhonů, kamenné zídky či skalky, kde něžná krása pestrobarevných kvítků ostře kontrastuje v hrubostí kamene. V květinové výsadbě jsou nenahraditelné, navíc se snadno pěstují i množí. Pojďme si o nich říct více.
Kdo by je nemiloval? Velké koláče pestrobarevných květů září v zahradách jako stříkance barev na malířově paletě a každý den nás nutí znovu a znovu odhalovat jejich nádheru a zkoumat drobné kvítky, jako bychom nemohli uvěřit, že něco ta úžasného a jednoduchého může vůbec existovat.
Neuvěřitelné tařičky
Například Tařičky patří k typickým polštářovým trvalkám. Milují teplá a slunná místa. Jedná se o rostliny z čeledi brukvovitých, kvetoucí v dubnu až květnu a dorůstající maximální výšky okolo 10 cm. Pod názvem aubrécie se pěstuje snad nejznámější a také nejoblíbenější z nich.
Podle různých kultivarů vykvétají v modrých, růžových, bílých nebo červených květech. Až do rozkvětu rostliny přihnojujte. Prospívají dobře v hlinitopísčitých půdách a milují slunná místa. Je dobré udržovat je v dostatečně zavlažené půdě a po odkvětu zkrátit jejich polštáře přibližně o jednu třetinu.
Bílé polštáře iberek svítí do dálky, jakoby na záhonech zůstaly zapomenuté zbytky sněhu. Botanický název těchto rostlin je Iberis sempervirens.
Stejně jako aubrietky kvetou v průběhu měsíce dubna a května, avšak nejčastěji bílým květem, pouze některé odrůdy jsou narůžovělé anebo fialové. Vytvářejí spíše malé keře se zdřevnatělými stonky.
Po celý rok zůstávají zelené – olistěné. Vyhovuje jim výsluní a humózní půda. Dorůstají až 20 cm výšky a po odkvětu by se u nich měl provést zpětný řez.
Ze stejné čeledi jako brukvovitá iberka pochází i kouzelný huseník (Arabis), který má vedle bělokvětých odrůd i odrůdy růžovokvěté. Polštářovité trsy huseníků je zapotřebí po dvou, nejdéle však třech letech rozdělovat, aby si zachovaly kompaktní polštářovitý tvar a nevylysávaly.
Medová vůně květů tařice skalní a tařinky horské láká z jara velké množství hmyzu. Aurinia saxatilis a Alysum montanum jsou 10 – 20 cm vysoké v dubnu až květnu rozkvétající rostliny. Vysévat se mohou přímo na pěstební místa, nejraději však rostou ve skalních štěrbinách, na zídkách a ve skalkách. V oblibě mají písčitokamenité půdy. Jejich květy jsou zlatožluté až sírově žluté.
Krásné koberce plné květů vytvářejí i lomikámeny. Kvetou od dubna do května krásnými kvítky na dlouhých stopkách. Po odkvětu je zapotřebí odstřihnout lodyhy těsně nad polštářkem. Ve vegetačním období potřebují jemné přihnojení.
Na podzim je možné rostliny řízkovat. Lomikámeny vytvářejí kompaktní svěže zelené polštářky. Ty jsou tvořeny jednotlivými drobnolistými růžicemi, které někdy srostou do opravdu pevných kobercových porostů. Milují polostín i mírné výsluní. Jejich miskovité květy mohou mít bílou, růžovou a také červenou barvu.
Ať již zvolíte pro pěstování na své zahradě jakýkoli typ polštářovité rostliny, jistě budete spokojeni s jejich nenáročností pěstování a hlavně s tím, jakou parádu na vaší skalce, zídce či záhonu časem vytvoří.
