Rostliny z rodu Salvia mají velkou výhodu, lehce si je vypěstuje i začátečník, neboť jsou nenáročné. Jejich druhová pestrost umožňuje vybírat z mnoha barev. Jedinou jejich nevýhodou je to, že některé z nich v našich podmínkách nepřezimují. A tak je u nás pěstujeme pouze jako letničky, ačkoli ve své domovině jsou trvalkami.
Téměř tisíc druhů zahrnuje tento obsáhlý rod Salvia. Mezi šalvějemi nalezneme jak miniaturní druhy vysoké několik málo centimetrů, ale i druhy dosahující výšky okolo dvou metrů. Na jedné straně rostou v horách, takřka na hranici sněhu a jiné naopak dávají přednost horké Africe. Od bíle kvetoucích rostlin přes růžové, červené a purpurové a modrofialově kvetoucí druhy se dostáváme nakonec i k těm, které zaujmou spíše svými panašovanými listy než nenápadnými květy.
Šalvěj ohnivou (Salvia splendens) zná většina z nás. Patří k nejčastějším typům, které se na našich zahradách objevují. Jejich ohnivě červeně zářící květy jsou prostě nepřehlédnutelné. Mají hustý keříkovitý růst a jejich výška dosahuje obvykle něco okolo 40 cm. Skvěle se hodí jak do květinových záhonů, tak do nádob.
Barevná květenství a pěstební omezení
K méně známým druhům patří odrůdy s odlišnou barvou květenství. Ty byly vyšlechtěny relativně nedávno. Proto jsou dnes k vidění také odrůdy oranžové, růžové, světle i tmavě fialové, vínově červené nebo i dvoubarevné v kombinacích růžové a bílé barvy, červené a bílé barvy anebo modré a bílé barvy.
Jakmile si budete vybírat druh, který se vám zalíbil, věnujte pozornost faktu, že vyšlechtěné bíle a světle růžově kvetoucí druhy šalvějí jsou velmi citlivé na přímé sluneční záření. Jsou-li rostliny vystaveny přímému prudkému slunci, usychají.
Naopak šalvěj luční (Salvia pratensis) a šalvěj hajní (Salvia nemorosa) jsou druhy tak nenáročné, že snesou i občasný přísušek, s nímž si snadno poradí.
Pro výsev semen se nejlépe hodí měsíce únor a březen. Nejvhodnější je vyset šalvěje do skleníku, kde jim můžeme zajistit teplotu mezi 20 až 24 °C. Ta je pro klíčení semen optimální. Jakmile rostlinky vzejdou, musíme je pravidelně zalévat. Pak postačí teplotu ve skleníku udržovat na 20 °C přes den a na 13–16°C v noci.
Je-li to zapotřebí, před výsadbou na záhon sazenice ještě jednou či dvakrát přesadíme. V tu dobu je třeba ve skleníku dobře větrat a také omezit zálivku. Tímto opatřením zamezíme vybíhání sazenic do výšky. Výsadbu do záhonu ponecháme až na dobu, kdy již nehrozí žádné přízemní mrazíky, což je v druhé polovině května.
Šalvěj ananasová (Salvia elegans) se pyšní se červenou barvou květů. V oblibě má písčitou půdu a výsadbu spíše v polostínu, ne na přímém slunci. Kvete průběžné od července do října, její růst je vzpřímený a mírně rozvolněný. Hodí se i do nádob.
Šalvěj zahradní (Salvia viridis) je zajímavá svými vybarvenými listeny, které mají výraznou modrou, bílou nebo růžovou barvu. Dlouho vydrží ve váze, a tak je považována za ideální druh k řezu. Vyrůstá až do výšky 50–60 cm.
Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se řadí mezi dvouletky. Obvykle se množí samovýsevem. Její dlouhé hrozny růžových květů rozkvétají již na začátku léta. Je to vysoká rostlina dosahující až 100 cm na výšku. Vysazuje se do sušší propustné zeminy, klidně i jako solitéra. Ve společných výsadbách s jinými rostlinami však působí také velmi dekorativně. Zajímavostí je, že silice z ní získané se využívají v kosmetickém průmyslu, v parfémech, ale i v potravinářství například k aromatizaci takzvaného muškátového vína nebo i některých cukrovinek.
Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea) dosahuje výšky okolo 35 cm. Její květenství může mít bílou korálovou, růžovou nebo červenou barvu.
Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea) zahrnuje typy, které jsou vysoké jeden metr nebo třeba i jen 20 cm. Za svůj název vděčí tomu, že její listy i květy vypadají, jako by byly posypány bílým práškem. Jednotlivé květy mají bílou nebo modrou barvu. Své využití nalezne šalvěj pomoučená hlavně ve skupinových výsadbách. Ideální je pro kombinaci se žlutě nebo červeně kvetoucími letničkami.
